4 C 133/2021-68 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu tohoto rozsudku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč. Žalovaný tyto prostředky čerpal, čímž mu vznikla povinnost částky žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně ve výši 500 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil, žalobkyně proto úvěr zesplatnila a od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 23. 12. 2020. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 1. 2021. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], Všeobecných obchodních podmínek a Produktových podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, a výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto subjektu poskytujícího spotřebitelské a revolvingové úvěry poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně běžného úroku ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce, nejméně však ve výši 500 Kč. Čerpání úvěru bylo evidováno na účtu [číslo]. Z obchodních podmínek žalobkyně dále soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně odstoupit od úvěrové smlouvy a dluh žalovaného zesplatnit v případě, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně, když se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně zaslala žalovanému několik upomínek s výzvou k zaplacení dlužných splátek, přičemž poslední upomínkou ze dne 23. 12. 2020 oznámila žalovanému, že odstupuje od úvěrové smlouvy ke dni 31. 1. 2021 a požaduje okamžité splacení veškerých dlužných částek, jak má soud prokázané právě dopisem ze dne 23. 12. 2020. S ohledem na výše uvedené činí dluh žalovaného 29 965,67 Kč, z toho kapitalizovaný úrok 2 747,26 Kč, pojištění 539,10 Kč, poplatky 700 Kč a smluvní pokuta 462 Kč. Soud při právní kvalifikaci vycházel zejména z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, pojistného, poplatků a smluvní pokuty, tak i co do kapitalizovaného úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 089 Kč a paušální náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 100 Kč za každý ze dvou učiněných úkonů žalobkyně.