4 C 146/2022-65 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, předmětný úvěr však řádně nesplácel, a proto po opakovaném prodlení žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru. Žalovanou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí byla též Dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty [anonymizováno] a Rámcová smlouva o platebních službách ve spojení se Sazebníkem, Všeobecnými obchodními podmínkami a Smlouvou o skupinovém pojištění má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně jakožto věřitele poskytnout žalovanému revolvingový úvěr. Podle uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet minimálními splátkami po 799 Kč měsíčně. Úroková sazba činila 2,21 % měsíčně. Jak je zřejmé ze žádosti žalovaného o navýšení úvěrového limitu a také z přehledu splátek, úvěrový limit byl postupně navyšován a spolu s ním se měnila i výše minimální měsíční splátky, která od dubna 2011 činila 1 199 Kč a od února 2015 pak 1 499 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu a z odstoupení od smlouvy o úvěru s výzvou k okamžité úhradě dluhu a oznámení o zániku pojištění má soud za prokázané, že žalovaný předepsané splátky řádně a včas nehradil, v důsledku čehož žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni 15. 8. 2021 zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 36 120,95 Kč představující dlužnou jistinu úvěru v částce 31 089,05 Kč, dlužné úroky v částce 2 531,90 Kč a poplatky v částce 2 500 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 11. 2021. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní v souladu s ust. § 1977 o. z., aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, avšak svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a případně jakou částku uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 7 740 Kč (1 úkon právní služby 2 580 Kč - § 7 bod 5. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 1 814,40 Kč a soudní poplatek ve výši 1 807 Kč, to je celkem 12 261,40 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.