4 C 182/2022-26 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu nesplaceného úvěru, který žalobkyně žalované poskytla. 2. Elektronický platební rozkaz, vydaný Okresním soudem v Táboře dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací], se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl tento následně rozhodnutím soudu zrušen a ve věci bylo na den [datum] nařízeno ústní jednání. Na toto jednání se však dostavil pouze právní zástupce žalobkyně, žalovaná se na jednání nedostavila, z jednání se neomluvila ačkoli jí byla řádně a včas doručeno předvolání na jednání, a proto soud jednal bez její osobní účasti ve smyslu ustn. § 101 odst. 3 o. s. ř. a vyšel při tom z obsahu spisu, skutkových tvrzení žalobkyně doložených listinnými důkazy, jejichž obsah nebyl žalovanou po dobu řízení u soudu nikterak zpochybněn. 3. Provedeným dokazováním má soud prokázáno, že žalovaná uzavřela dne [datum] se žalobkyní Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), přičemž před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Nedílnou součástí smlouvy byly dle článku 1.1 též Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 535 286 Kč, který byl veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně poskytla žalované produkt nazvaný„ Spotřebitelský úvěr“, úvěr je poskytován jako účelový, nezajištěný, spotřebitelský jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami. Dle smluvního ujednání mohla žalovaná úvěr použít pouze na omezený sjednaný účel, a to že jím splatí následující konsolidované dluhy, které byly ve smlouvě konkretizovány jednotlivými typy úvěru, označením věřitele a výší dlužné částky, která nebyla žalovanou dosud věřiteli uhrazena. Smluvní strany se obsahem smlouvy dohodly, že žalovaná úvěr splatí nejpozději do 15. 5. 2029, přičemž výše měsíční splátky bude činit 8 079 Kč. Dále si smluvní strany dohodly úrokovou sazbu ve výši 12,90 % ročně s tím, že při řádném splácení a odpuštění splátek činí zvýhodněná úroková sazba 12,24 % ročně. V době uzavření smlouvy se pohybovalo RPSN ve výši 13,91 % s tím, že při řádném splácení a odpuštění splátek činí výše RPSN 13,39 %. Rovněž se smluvní strany dohodly, že při řádném splácení úvěru získává žalovaná nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 7 posledních splátek. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr dle smluveného obsahu smlouvy řádně splácet měsíčními splátkami, včetně všech doplňkových služeb k těmto dluhům. Listinami má dále soud prokázáno, že úvěr poskytnutý žalované za účelem refinancování peněžních závazků žalované z úvěru či půjček poskytnutých žalobkyní či třetími osobami činil částku 515 286 Kč, zbývající část úvěru ve výši 20 000 Kč byla žalované poskytnuta bez sledování účelu použití prostředků. Pro případ nezaplacení splátky v řádné lhůtě nebo pro případ, že se úvěr s příslušenstvím stane splatným v důsledku ustn. článku 8.1 smlouvy, byla žalobkyně oprávněna požadovat poplatky spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru ve výši dle aktuálně platného sazebníku. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyla dlužná částka uhrazena, žalobkyně předmětnou žalobou uplatňuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 541 543,08 Kč a příslušenství, které je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 31. 3. 2022 ve výši 32 949,54 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem z úvěru ke dni 31. 3. 2022 ve výši 31 522,20 Kč, obchodním úrokem z úvěru ve výši 8,25 % p. a. z částky 541 543,08 Kč ode dne 1. 4. 2022 až do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky 541 543,08 Kč ode dne 1. 4. 2002 až do zaplacení a dále uhrazenými poplatky ve výši 2 100 Kč. 4. Právně soud věc posoudil podle ustn. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ustn. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží tedy žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a poplatků, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a případně jakou částku uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustn. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 80 733,50 Kč, přičemž náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 21 746 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované dle vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za 4 úkony po 10 500 Kč, tj. celkem 42 000 Kč, jeden úkon v poloviční výši za jednoduchou výzvu k plnění, tj. ve výši 5 250 Kč, režijní paušál za 5 úkonů po 300 Kč, tj. 1 500 Kč a 21 % DPH ze součtu nákladů, tj. z částky 48 750 Kč ve výši 10 237,50 Kč Celkem tedy náklady řízení ve výši 80 733,50 Kč a právě tuto částku uložil soud neúspěšné žalované úspěšné žalobkyni na nákladech řízení nahradit. Platební místo bylo určeno v souladu s ustn. § 149 odst. 1 o.s.ř.