4 C 209/2022-14 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a to za měsíce říjen 2019 až březen 2021 a dále za měsíce leden a únor 2022, tj. za 20 měsíců, přičemž poplatek za jednotlivé měsíce činí částku 135 Kč. Podle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a [datum] se přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Za období od října 2019 do března 2021 a od ledna do února 2022 televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně neuhradil a dluží tak žalobkyni částku v celkové výši 2 700 Kč. Ze specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení je zřejmé, že žalobkyně kapitalizovala úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek ke dni podání žaloby. Dne 28. 3. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou však nereagoval. Náklady vzniklé v souvislosti se zasláním této upomínky činí 63 Kč. Soud věc právně posoudil podle ust. § 3 odst. 4, § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když výše poplatku vychází z ust. § 6 tohoto zákona. Protože žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil televizní poplatky za shora uvedené období a nesplnil tak svoji zákonnou poplatkovou povinnost, uložil soud žalovanému splnění této povinnosti tímto rozsudkem, a to včetně požadovaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 19. 7. 2022, které žalobkyně požaduje řádně podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Současně byla žalobkyni přiznána částka 63 Kč představující hotové výdaje spojené s vyhotovením a odesláním písemné upomínky. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení České televize ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobkyně je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobkyně). Agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a je jistě správné, aby si žalobkyně vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečovala sama. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do této míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žádnou výjimku, která by si vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu soud neshledal, jedná se o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva, byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.