4 C 210/2022-24 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, neboť žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. Žalovaný je evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo]. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ve dnech 1. 12. 2020 až 10. 2. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli vozidlo bylo provozováno. Dále je žalovaný evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo]. Žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl ve dnech 1. 12. 2020 až 10. 2. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli vozidlo bylo provozováno. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek. Zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků, avšak žalovaný ničeho nezaplatil. Podle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, zejména z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako provozovatel vozidla, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo] nesplnil povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když ke shora uvedenému vozidlu neměl uzavřené povinné pojištění odpovědnosti, a to ve dnech 1. 12. 2020 až 10. 2. 2021. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu za toto období v částce 3 384 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, proto byl upomínán o úhradu i ve dnech 14. 7. 2021, 12. 8. 2021 a 7. 3. 2022, přičemž mu byly účtovány také náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku přitom nastala ke dni 22. 6. 2021. Dále soud na základě zjištění učiněných z předložených listin, zejména z výzvy k úhradě příspěvku nepojištěných ze dne [datum] zjistil, že žalovaný jako provozovatel vozidla, [registrační značka], [VIN kód], č. technického průkazu [číslo] nesplnil povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, když ke shora uvedenému vozidlu neměl uzavřené povinné pojištění odpovědnosti, a to ve dnech 1. 12. 2020 až 10. 2. 2021. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu za toto období v částce 3 384 Kč. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, proto byl upomínán o úhradu i ve dnech 14. 7. 2021, 12. 8. 2021 a 7. 3. 2022, přičemž mu byly účtovány také náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku přitom nastala ke dni 22. 6. 2021 předžalobní výzvy ze dne 3. 5. 2022 žalovaný rovněž nereagoval. Podáním ze dne 19. 10. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 3 280 Kč s tím, že tato částka byla žalovaným uhrazena. K výzvě soudu doložila, že k úhradě dlužné částky došlo dne [datum], tedy až po podání žaloby. Soud věc posoudil v souladu s § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby v obou případech dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činila 47 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tyto náklady dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činní 300 Kč za každou upomínku. Podle § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené vládním nařízením. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud s odkazem na citovaná ustanovení návrhu vyhověl. Dále byla věc posouzena podle § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce zpět návrh na zahájení řízení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Protože žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky 3 280 Kč, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. přitom soud stanovisko žalovaného nezjišťoval. Zároveň soud uložil žalovanému zaplatit zbývající část z první dlužné částky ve výši 404 Kč s kapitalizovaným úrokem z původní dlužné částky ve výši 3 384 Kč za období ode dne splatnosti do dne, kdy byla pohledávka žalobkyně částečně uhrazena, tedy za období od 23. 6. 2021 do 9. 10. 2022 ve výši 363 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po částečné úhradě dluhu žalovaným do zaplacení z částky 104 Kč. Druhou žalovanou částku soud žalobkyni přiznal tak, jak byla požadována žalobou. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 1 úkon právní služby po 1 000 Kč (§ 7 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 462 Kč Celkem náklady řízení představují částku 3 062 Kč a jejich splatnost vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.