4 C 213/2022-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč do 6. 4. 2021. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a dlužnou částku žalobkyni neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 2. 6. 2022. V souladu se smlouvou dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřena smlouva zápůjčce. Zápůjčku ve výši 20 000 Kč žalobkyně dne [datum] převedla bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Zápůjčka byla s ohledem na dodatek ke smlouvě, jímž byla splatnost prodloužena, splatná dne 6. 4. 2021. Žalovaný se zavázal do sjednaného data vrátit částku 20 000 Kč s tím, že v případě včasné úhrady má povinnost vrátit pouze tuto poskytnutou částku. V případě pozdní úhrady žalobkyně požadovala také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 200 Kč. Protože žalovaný nedodržel svůj závazek ze smlouvy, byly mu žalobkyní opakovaně zasílány upomínky. Smluvně byl sjednán i poplatek za tyto upomínky ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Žalobkyně zaslala žalovanému pět upomínek, a to ve dnech 13. 4. 2021, 20. 4. 2021, 27. 4. 2021, 6. 5. 2021 a 21. 5. 2021. V čl. II odst. 2.3 smlouvy si pak strany sjednaly smluvní pokutu v případě prodlení dlužníka s plněním jeho závazků ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně kapitalizovala smluvní pokutu v částce 9 260 Kč, a to za období od 7. 4. 2021 do 14. 7. 2022. Částečnou úhradu žalovaného ve výši 4 308 Kč žalobkyně započetla na smluvní pokutu, kterou tak požaduje ve výši 4 952 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné pohledávky. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a poplatku za sjednání smlouvy, tak i co do požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které žalobkyně požadovala ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty a úroku z prodlení uplatněného podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal jej ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 7. 4. 2021 Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 207 Kč, dále nákladů za právní zastoupení advokátkou účtované v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. v platném znění dle ust. § 14b) za 3 úkony právní služby po 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 378 Kč Celkem byly žalobkyni přiznány náklady řízení ve výši 3 385 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.