4 C 270/2021-30 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, které byly žalovanému uloženy při přepravní kontrole provedené na linkách právního předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizována dvě slova] . Konkrétně měl žalovaný cestovat bez platné jízdenky dne [datum] v 12:50 hod. na lince č. 3 na adrese Senovážné nám. – pošta, dále xanon-54x v xanon-31x hod na též lince, [datum] v 10:25 hod. rovněž na lince č. 3 název zastávky Nádraží – směr Senovážné nám. – pošta, dne [datum] v 11:47 hod. na lince č. 3 směr Na Polikliniku sever, když u všech jízd činilo jízdné 16 Kč a přirážka k jízdnému 1 500 Kč. Při přepravní kontrole se žalovaný neprokázal žádnou jízdenkou, byl s ním sepsán o každém případě zápis o provedené přepravní kontrole pracovníkem žalobkyně, byla zjištěna totožnost žalovaného z [číslo obč. průkazu]. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2021 doručovanou žalovanému na zjištěnou adresu dle občanského průkazu [ulice a číslo], [obec], má soud prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolnému zaplacení neuhrazeného jízdného a přirážek k jízdnému za 4 jízdy bez platné jízdenky. Tvrzením žalobkyně, které nebylo v řízení rozporováno, má soud prokázáno, že žalovaný na uvedené částky nezaplatil ničeho. 2. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] namítal žalovaný, že pokud je v žalobě tvrzeno, že cestoval na linkách právního předchůdce dopravní společnosti D [právnická osoba] [územní celek], [anonymizováno], tak v Pardubicích žádnou jízdu nikdy nevykonával a je tedy nemožné, aby mu bylo kladeno za vinu, že neuhradil řádně jízdné. Zároveň uvedl, že na úřadě hlásil ztrátu občanského průkazu a je tedy možné, že v době provedených kontrol se jeho občanským průkazem prokazovala jiná osoba, která právě cestovala bez platné jízdenky. 3. Žalobkyně podáním ze dne 23. 2. 2022 žádala soud o provedení opravy chyby v psaní v textu žaloby, neboť bylo mylně uvedeno v žalobě, že žalobkyně je právním nástupcem společnosti D [právnická osoba] [územní celek], [anonymizováno], ačkoliv správně mělo být [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek]. Zároveň poukázala na to, že této změně odpovídají i zápisy o provedené přepravní kontrole a je tedy prokázáno, že žalovaný cestoval na linkách žalobkyně bez platné jízdenky. 4. Soud zároveň prověřil tvrzení žalovaného o ztrátě občanského průkazu zprávou Městského úřadu Tábor ze dne [datum] a má prokázáno, že žalovaný je aktuálně držitelem [číslo obč. průkazu]. Dne 19. 6. 2020 nahlásil ztrátu [číslo obč. průkazu], dále dne 3. 2. 2021 další ztrátu [číslo obč. průkazu]. 5. Na základě výše uvedeného má sod za to, že provedeným dokazováním byl prokázán skutkový stav věci takový, že žalovaný se přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými právním předchůdcem žalobkyně v Českých Budějovicích v uvedené dny, a to na linkách autobusu č. 3. Na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil ani následně. Výše jízdného ve všech případech činí 16 Kč, přirážka k jízdnému ve všech případech činí 1 500 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni, ta žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, avšak bezvýsledně, neboť žalovaný dosud neuhradil ničeho. Pokud žalovaný namítal ztrátu občanského průkazu a možnost prokazování se tímto ztraceným občanským průkazem jinou osobou, soud má prokázáno, že ztrátu občanského průkazu, jehož číslo je zaznamenáno v zápisech o provedené přepravní kontrole, tedy [číslo] hlásil žalovaný dne 19. 6. 2020 ačkoli k jízdám, při nichž se neprokázal platným jízdním dokladem, došlo ve dnech 23. 1. 2020, 28. 1. 2020, 30. 1. 2020 a 3. 2. 2020, tedy ještě před ztrátou občanského průkazu a je tedy vyloučené, že by se tímto občanským průkazem prokazovala jiná osoba, než byl žalovaný. Navíc zápis o provedené přepravní kontrole uvádí, že fotografie na občanském průkaze souhlasí s osobou, která se jím prokazuje. 6. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle § ustn. § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, dále podle ustn. § 18a) odst. 1 a 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému a její výši, přičemž požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ust. § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný se jako cestující neprokázal výše uvedený den při přepravě na shora uvedené lince platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za takto uskutečněnou cestu po právu. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný byl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy i v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.