4 C 72/2022-35 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému žalobkyně poskytla na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku porušení smluvních podmínek a vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 4. 2021 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovanému byla zaslána také předžalobní upomínka, dosud však ničeho neuhradil. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum], úvodního dopisu z téhož dne, výpisů z účtu, Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] a Ceníku, soud zjistil, že jejím obsahem byl závazek žalobkyně jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr formou kontokorentu do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] a závazek žalovaného nepřekročit limit čerpání kontokorentu a zároveň splatit tento úvěr nejpozději do jednoho roku od jeho čerpání, a to tak, že nejpozději k tomuto datu byl žalovaný povinen zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek žalobkyně. Výše úroku byla sjednána v sazbě 18,90 % ročně. Dle čl. 3 smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je banka oprávněna ukončit možnost čerpání kontokorentu a prohlásit úvěr a další své pohledávky ze smluv za okamžitě splatné, v případě že dojde k porušení sjednaných podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr čerpal, ovšem svoje závazky neplnil řádně a včas, když překročil rámec limitu úvěru a účet se dostal do nepovoleného debetu, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru a pohledávku převedla na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ke dni 2. 4. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 11. 2021 vyplývá, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu a zároveň byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyla dlužná částka uhrazena, žalobou uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu úvěru ve výši 7 341,91 Kč, spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 432,36 Kč a úroky ve výši 349,15 Kč za období od 2. 4. 2021 do 22. 11. 2021 a s pokračujícími úroky z úvěru ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svým závazkům plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splácením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalované částky včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z úvěru a úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.