9 C 213/2022-28 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, za měsíce leden 2021 až březen 2022, tj. celkem za 15 měsíců, přičemž poplatek za jednotlivé měsíce činí částku 135 Kč. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proto kterému žalovaná podala včasný odpor s argumentací, že není vlastníkem bytu na adrese [adresa žalované]. Tím je její matka, která poplatek řádně hradí. Ke svému vyjádření doložila příslušná potvrzení o provedených platbách. K odporu žalované se následně vyjádřil žalobce (bez výzvy soudu a poněkud obecnou a standardizovanou formou), když sdělil, že žalovaná byla do 31. 8. 2022 přihlášena do evidence poplatníků, neodhlásila se, přičemž jí svědčila zákonná povinnost poplatek hradit. Poplatky hrazenou matkou žalované žalobce eviduje a tyto jsou vedeny k přihlášenému poplatníkovi [jméno] [příjmení], matce žalované, která je vedena v evidenci také jako držitel televizního přijímače. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z listinných důkazů plyne závěr, že žalovaná se dne 27. 7. 2018 na základě ohlašovací povinnosti stala poplatníkem televizního poplatku, za měsíce. Žalovaná měsíce leden 2021 až březen 2022 nezaplatila televizní poplatky za ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 2 025 Kč. Tento dluh trvá, přestože byla žalovaná žalobkyní upomínkou ze dne 4. 4. 2022 vyzvána k jeho zaplacení. Náklady vzniklé v souvislosti se zasláním této upomínky činí 63 Kč. Soud věc právně posoudil podle ust. § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když výše poplatku vychází z ust. § 6 tohoto zákona. Protože žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila televizní poplatky za shora uvedené období a nesplnila tak svoji zákonnou poplatkovou povinnost, uložil soud žalované splnění této povinnosti tímto rozsudkem, a to včetně požadovaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 19. 7. 2022, které žalobkyně požaduje řádně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Současně byla žalobkyni přiznána částka 63 Kč představující hotové výdaje spojené s vyhotovením a odesláním písemné upomínky. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení České televize ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobkyně je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobkyně). Agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a je jistě správné, aby si žalobkyně vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečovala sama. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do této míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žádnou výjimku, která by si vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu soud neshledal, jedná se o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.