9 C 219/2022-11 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne 4. 3. 2021 Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 11 % nesplaceného úvěru včetně úroků a poplatků minimálně však částkou 1 000 Kč. Žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 47 000 Kč, avšak svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostála, když ke dni podání žaloby dosud nebyla uhrazena jistina úvěru ve výši 39 952,36 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 750 Kč a úrok ve výši 28 156,36 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy ze dne 27. 1. 2020. Žalovanou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaná podala dne 25. 8. 2022 odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, ve kterém uvedla, že nemá finance na zaplacení dluhu najednou s tím, že navrhovala platbu ve splátkách po 4 500 Kč až 5 000 Kč měsíčně. Toto odůvodnila svými majetkovými poměry a vyživovací povinností. 3. Vzhledem k tomu, že dluh výslovně neuznala, ale v dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníce, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) vyjádřily k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila, žalobkyně výslovně souhlasila, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 3. 2021, obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] a dokumentu„ loan application info“, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku vracet měsíčními splátkami ve výši minimálně 11 % nesplaceného úvěru nebo částkou 1 000 Kč, to vše při roční úrokové sazbě 10,5 % a RPSN ve výši 231,39 %. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 24 090 Kč. Dosud tedy dluží žalobkyni výše uvedené částky, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Podle smlouvy o úvěru je úvěrovaný povinen zaplatit paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením úvěrovaného se splácením ve výši 250 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že věřitel může v případě prodlení klienta po něm požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně přílohy. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalované částku 68 858,72 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 39 952,36 Kč, úrok ve výši 28 156,36 kča náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč. Žalované byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 16. 3. 2022 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 10,5 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 231,39 % zohledňující veškeré další náklady s úvěrem spojené. V případě, že by soud posuzoval toliko výši úroků z úvěru, nemohl by ve věci shledat jakékoliv nemravné ujednání, když hodnota 10,5 % ročně zcela jistě nevybočuje ze zákonem, judikaturou ani dobrými mravy určených mezí. Zhodnotí-li však soud úvěr jako celek, respektive bude-li posuzovat i další náklady s ním spojené, tedy ty, které se promítají do roční procentní sazby nákladů jako relevantnějšího ukazatele výhodnosti/ceny jednotlivých úvěrů, tento závěr již učinit nelze. Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“ 7. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 3. 4. 2021 byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 10,5 % ročně s RPSN 231,39 %. Dohodnutá výše RPSN tedy enormně převyšuje obvyklou míru, což vede s