9 C 221/2022-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne 21. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 27 888 Kč spolu zahrnující příslušenství ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny ve výši 11 680,66 Kč také úrok z úvěru v částce 10 951,43 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 3 270,58 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh zcela nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též náklady mimosoudního vymáhání a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. 2. Vzhledem k žalobkyní předloženým listinám, vyzval soud žalovaného, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2019 včetně předpisu splátek, formuláře pro standardní informace a žádosti o úvěr, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč včetně částky 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše při roční úrokové sazbě 15 % a RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 6 599,99 Kč. Dosud tedy dluží žalobkyni výše uvedené částky, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Podle smlouvy o úvěru je úvěrovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky ve výši 1 500 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že úvěrovaný, který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 včetně přílohy. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalované částku 34 272,98 Kč, z níž žalobkyně nyní požaduje toliko jistinu v částce 11 680,66 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 5 610,54 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok z úvěru v částce 871,75 Kč, nesplacený inkasní poplatek v částce 2 061,02 Kč a nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 064,04 Kč. Žalobkyně požaduje i smluvní pokutu ve výši 3 270,58 Kč a náklady mimosoudního vymáháíní v částce 690 Kč. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 2. 5. 2022. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši 15 % ročně s uváděnou RPSN úvěru ve výši 272,44 % zohledňující veškeré další náklady s úvěrem spojené. V případě, že by soud posuzoval toliko výši úroků z úvěru, nemohl by ve věci shledat jakékoliv nemravné ujednání, když hodnota 15 % ročně zcela jistě nevybočuje ze zákonem, judikaturou ani dobrými mravy určených mezí. Zhodnotí-li však soud úvěr jako celek, respektive bude-li posuzovat i další náklady s ním spojené, tedy ty, které se promítají do roční procentní sazby nákladů jako relevantnějšího ukazatele výhodnosti/ceny jednotlivých úvěrů, tento závěr již učinit nelze. Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“ 6. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 21. 12. 2019 byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 15 % ročně s RPSN 272,44 %. Dohodnutá výše RPSN tedy enormně převyšuje obvyklou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatn