9 C 223/2022-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 8. 2020 smlouvu o úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Podle uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 394,70 Kč s poslední splátkou 1 153,20 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. [příjmení] proto využila svého práva sjednaného v § 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s článkem I. smlouvy a dopisem ze dne 25. 1. 2021 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. V souladu s ujednáním článku III. smlouvy podle sazebníku banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny, poplatků a smluvní pokuty včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva a účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Smlouvou ze dne 24. 8. 2020 o úvěru s pojištěním schopnosti splácet prokázala žalobkyně, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 60 000 Kč, která byla k dispozici počínaje dnem 24. 8. 2020. Účastníci si sjednali, že žalovaný bude splácet úvěr bez hotovostně s tím, že jednotlivé dluhy jsou při plnění klienta započteny podle data splatnosti, nejprve na sjednané ceny za úkony banky, následně za úroky z prodlení, za úroky z úvěru, konečně na jistinu úvěru a případně určené náklady. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 268,70 Kč (s pojištěním ve výši 1 394,70 Kč), měl být zaplacen celkem v 72 splátkách. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 15% ročně, roční procentní sazba nákladů na úvěr byla sjednána 17,05%. Celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit, činila 92 399,90 Kč. Pro případ prodlení klienta je banka oprávněna úročit dlužnou částku s úrokem z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Dále je oprávněna požadovat poplatky a jiné platby souvisící s prodlením. 4. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 14. 4. 2022, plyne, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z jejího tvrzení, které nebylo žádným způsobem zpochybněno, je zřejmé, že se tak stalo marně. 5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2021 a její přílohou je prokázáno, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Tak byla prokázána aktivní legitimace žalobce pro vedení sporu. 6. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 7. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z úvěru, poplatků a smluvní pokuty, úroku z prodlení uplatněného v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle peněžitého plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 534 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §13 a. t. Za úkon ze dne 21. 9. 2022 odměna nenáleží, neboť se jednalo o upřesnění původně nesprávně vyčísleného žalobního požadavku. Dále žalobci náleží náhrada cestovních výloh za cestu zástupce žalobkyně z [obec] a zpět osobním automobilem Ford, [registrační značka], průměrná spotřeba 6,4l [číslo] km, ceně 47,10/l, náhradě opotřebení 4,70 Kč/km; celkem cestovné činí 649 Kč Vedle toho náleží žalobkyni náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč a 21% DPH. Celkem činí náklady řízení částku 23 602 Kč. Platební místo bylo určeno ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.