9 C 246/2022-15 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl žalobkyní vznesený nárok na úhradu dlužného pojistného za období od 1. 3. 2020 do 6. 6. 2020. Žalobkyně jako právní nástupce [právnická osoba] odkázala na smlouvu [číslo] uzavřenou mezi pojišťovnou a žalovaným dne 27. 4. 2017, jejímž předmětem bylo [anonymizováno] pro případ smrti. Žalobkyně doložila listinné důkazy prokazující opodstatněnost žalobního nároku. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, a poučil jej, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o [anonymizováno] pro případ smrti má soud za prokázané, že dne 27. 4. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena pojistná smlouva s pojistným ve výši 769 Kč měsíčně a účinností od 1. 5. 2017. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti, proto byl žalobkyní upomínán a zároveň byl upozorněn na možný zánik pojištění. Na tuto výzvu nereagoval a smlouva tak zanikla ke dni 6. 6. 2020 pro neplacení pojistného. Dlužné období, po které nebylo pojistné hrazeno, je od 1. 3. 2020 do 6. 6. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dne 2. 6. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na níž nijak nereagoval. Soud věc posoudil podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil pojistné podle výše uvedené pojistné smlouvy uzavřené dne 27. 4. 2017 za pojistné období od 1. 3. 2020 do 6. 6. 2020 v částce 2 460 Kč, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem, a to včetně žalovaných úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle uvedeného právního předpisu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, to je celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.