9 C 259/2022-13 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně navrhovala, aby žalované byla uložena povinnost nahradit jí částku uvedenou v předmětu řízení s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající jí z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 25. 11. 2021. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku včetně poplatku ve výši 165 Kč uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho a dluží tak žalobkyni na jistině částku 5 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 165 Kč, úrok v celkové výši 735 Kč a účelně vynaložené náklady vymáhání v celkové výši 460 Kč. Na smluvních pokutách konečně dluží 1 474 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila, vyzvala žalobkyně žalovanou dne 31. 1. 2022 před zesplatněním celého úvěru k okamžité úhradě dlužné částky. Následně jednostranně ukončila smlouvu ke dni 18. 3. 2022 zesplatněním a současně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na základě, níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalovaná čerpala a zavázala se jej zaplatit včetně poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, které byly přesně vymezeny v úvěrové smlouvě. Žalovaná svou povinnost nesplnila a ke dni podání žaloby dluží jak jistinu ve výši 5 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 165 Kč, tak i úrok a náklady vynaložené spolu s vymáháním. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nejprve dopisem ze dne 31. 1. 2022, v němž upozornila žalovanou na možnost vymáhání celého úvěru, dále dne 14. 4. 2022 adresovala žalované předžalobní výzvu k plnění. Z jejího vyjádření vyplývá, že dlužná částka doposud nebyla ani částečně uhrazena. 4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ustanovení § 2048 a následujících o. z. pak byl posouzen nárok žalobkyně na přiznání smluvní pokuty. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná svou povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou řádně nesplnila. Porušila tak smluvní i zákonnou povinnost a soud jí proto uložil platební povinnost tak, jak je uvedeno ve výroku I. Tohoto rozsudku. Zcela důvodným je i nárok na smluvní pokutu, sjednaný úrok a úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění je stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná. Náklady se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušální náhrady ve výši 100 Kč podle § 14b) odst. 5 písm. a), a t) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. 6. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě podle § 157 odst. 4 o.s.ř.