9 C 275/2021-51 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 363 Kč s příslušenstvím jako příspěvku žalovaného za nepojištěný osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], technického průkazu vozidla [anonymizováno], a to za období od 23. 2. do 30. 6. 2020. V uvedeném období nebyla ohledně shora specifikovaného vozidla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného k úhradě příspěvku opakovaně vyzývala, ke splnění povinnosti však nedošlo. 2. Vzhledem k tomu, že u zdejšího soudu je vedeno řízení o svéprávnosti žalovaného, byl mu usnesením ze dne 24. 11. 2021 čj. [číslo jednací] ustanoven opatrovník – advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil se žalobním požadavkem nesouhlas. Poukázal na to, že je osobou trpící [anonymizována dvě slova], což ovlivňuje významným způsobem jeho možnost řádně reagovat na situace vyžadující právní jednání. Vyslovil přesvědčení, že jako osoba neodpovědná za své jednání nemůže být nucen uhradit příspěvek, který je stanovován ve výši přesahující běžné pojistné. Uložení povinnosti zaplatit příspěvek osobě jednající pod vlivem [anonymizována dvě slova] by popíralo zásadu soukromého práva podle § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku Vedle toho poukázal na skutečnost, že předmětné vozidlo v rozhodné době k provozu na komunikacích nepoužíval. Bylo odstaveno v garáži, žalobci tak nemohla vzniknout žádná újma. 3. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný byl dne 29. 10. 2020 vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP z důvodu neuzavření povinné pojistné smlouvy. O zaplacení příspěvku byl upomínán dne 11. 2. 2021 a znovu předžalobní upomínkou ze dne 9. 6. 2021. Ze sdělení Městského úřadu v Táboře vyplynulo, že žalovaný byl do 17. 1. 2022 vlastníkem a provozovatelem vozidla tovární značky [příjmení] [číslo], současně je dosud držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel C1, C, C1E, CE. 4. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že z podnětu [anonymizováno] ambulance [nemocnice], a.s. bylo zahájeno řízení o svéprávnosti [celé jméno žalovaného] usnesením ze dne 6. 10. 2021 čj. [číslo jednací]. Důvodem byla tvrzená těžká porucha osobnosti a dlouhodobé sociální nefungování. Žalovanému byl pro řízení jmenován opatrovník a při jednání byl vyslechnut. Znalec pro řízení o svéprávnosti dosud ustanoven nebyl, ve spisu je však k založen znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyhotovený pro Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, územní odbor [obec]. Z něj vyplývá diagnostický závěr, že žalovaný trpí schizotypní poruchou. Znalec popisuje, že vědomí žalovaného je plně lucidní, je orientován všemi kvalitami. Psychomotorické tempo je zpomalené, řeč je však bez nápadností a žalovaný má běžnou slovní zásobu. Myšlení má logické, souvislé, nevýpravné. Podle klinického [anonymizováno] vyšetření odpovídá jeho inteligence orientačně podprůměru. V anamnéze žalovaného je paranoidní nastavení až bludná produkce. Znalec uzavřel, že žalovaný trpí a v minulosti trpěl schizotypní poruchou, která se projevuje zvláštním, excentrickým chováním, sociální stažeností. Může docházet k nepřiměřeným emočním reakcím, mohou být přítomny halucinace a paranoidní bludy ne trvalého charakteru. Jeho rozpoznávací schopnost v širším smyslu není snížena, pokud se jedná o věci, u nichž nejedná v rámci emočního zaangažování. Závěr znaleckého posudku se týká [anonymizováno] řízení, nicméně je z něj zřejmé, že žalovaný je obecně schopen zúčastnit se úředního jednání, jeho schopnost účinně hájit své zájmy je však snížena. Uvedenému závěru odpovídá i výslech žalovaného před opatrovnickým soudem, z něhož vyplývá, že je svými právy v zásadě orientován, péči o svou osobu zvládá. Uvedl, že se léčí na [anonymizováno] a popsal, jakým způsobem léčba probíhá. Byl si vědom skutečnosti, že má dluhy, neměl však přehled o jejich výši, uvedl, že aktuálně mu byl přiznán invalidní důchod, jehož výši znal. O tento invalidní důchod žádal na úřadu práce v přítomnosti matky, sám má obecnou představu o tom, jakým způsobem celá procedura probíhá. 5. Z provedeného dokazování tak vyplývá, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu, k němuž nebylo zřízeno pojištění odpovědnosti, současně je držitelem řidičského oprávnění. Žalovaný příspěvek za pojištěné vozidlo nezaplatil, ačkoli k tomu byl žalobkyní vyzýván výzvou ze dne 29. 10. 2020 a následně byl o zaplacení této částky upomínán. V obecné rovině proto byla věc posouzena podle ust. § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1, 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon) ve znění účinném od 1. 1. 2018 a též podle § 15 a § 4 odst. 3, 4 a 5 zákona ve spojení s přílohou tohoto zákona – vyhláškou č. 205/1999 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018. Splatnost příspěvku a nákladů na uplatnění stanovená podle § 4 odst. 6, 7 zákona o pojištění odpovědnosti v trvání 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení příspěvku byla žalobcem ve výzvě prodloužena o dalších 30 dní od doručení upomínky. 6. Současně soud vzal v úvahu, že u zdejšího soudu probíhá řízení o svéprávnosti žalovaného, jehož výsledek nelze dosud předvídat. S ohledem na závěry znalce v [anonymizováno] řízení nelze vyloučit, že z důvodu ochrany zájmů žalovaného může k určitému omezení dojít, jeho rozsah a obsah však zřejmý není. Soud se však neztotožnil s obranou žalovaného spočívající v tvrzení, že ho s ohledem na jeho [anonymizováno] onemocnění nelze zavázat k úhradě žalované částky. Přes důkazy, které svědčí o jeho [anonymizováno] stavu není, na místě závěr, že není odpovědný za své jednání. Z posudku vyplývá, že jeho myšlení obecně odpovídá podprůměru, je však logické, všechny paměťové složky jsou zachovány, poruchy kognitivních funkcí nejsou přítomny. Rovněž z vyjádření žalovaného v protokolu je evidentní, že je orientován základními právy, byl schopen si s dopomocí vyřídit invalidní důchod. Není tedy důvod k úvaze, že neměl dostatek rozumových schopností pro to, aby mohl být zavázán k plnění obecných povinností spojených s vlastnictvím a provozováním automobilu. Pokud byl držitelem řidičského oprávnění a majitelem auta, vznikaly mu povinnosti s tím ze zákona spojené a lze předpokládat, že byl schopen tyto povinnosti vnímat a pochopit. Na žalovaného doposud nelze vzhledem ke stavu řízení pohlížet jako osobu zcela neodpovědnou za své jednání. Současně je zřejmé, že problémy u něj vyvolávají situace, v nichž je významně emočně zaangažován. O takovou situaci by se při úkonech souvisejících s vlastnictvím automobilu jednat nemělo. 7. K námitce žalovaného, že vozidlo bylo od doby propadnutí státní technické kontroly zhruba před 2 roky trvale odstavené v garáži a fakticky tak nebylo užíváno, je třeba poznamenat, že tato skutečnost nemá na rozhodnutí žádný vliv. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Žalovaný podmínku uvedenou v § 1 odst. 2 písm. a) zákona, která ve vyjmenovaných případech vylučuje povinnost k pojištění vozidla, netvrdil ani neprokazoval. Proto byl povinen vozidlo, jehož byl vlastníkem a provozovatelem, pojistit. Pokud tak neučinil, logickým důsledkem byla povinnost k zaplacení příspěvku podle § 4 zákona. Výše této denní dávky v případě žalovaného činila ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 47 Kč denně. 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů, které k uplatnění svého práva vynaložil. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (§ 150 o.s.ř.). V posuzované věci vycházel soud ze skutečnosti, že situaci žalovaného nepochybně komplikoval jeho [anonymizováno] stav a okolnosti s ním spojené. Byť soud nesdílí názor žalovaného, že již samotné zahájení řízení o svéprávnosti umožňuje závěr, že žalovaný není odpovědný za své jednání, je třeba připustit, že jeho postavení je podstatně obtížnější než u jiných osob. Soud vedle toho přihlédl i k problematické sociální situaci žalovaného. Ten byl v nedávné minulosti s výjimkou dávky hmotné nouzi