9 C 285/2021-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí ve výroku uvedenou částku s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala, poskytnou žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 98 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný načerpal celkem 156 907 Kč a uhradil 153 572 Kč. Tato částka byla započítána na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Následně se žalovaný dostal se splácením do prodlení a ani na opakovanou výzvu dlužnou částku neuhradil. Žalovaný celkem neuhradil na jistinu 76 984,49 Kč, na nákladech vymáhání 430 Kč a na smluvních pokutách 2 058,36 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na sjednaný úrok z úvěru ve výši 8,25% ročně a zákonný úrok z prodlení. 2. Vzhledem k předloženým listinám, jakož i souhlasu žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský zákoník (dále jen o.s.ř.) i on vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Současně připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Soud má z žalobkyní předložených listin, zejména z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 15. 1. 2018 ve spojení s úvěrovými podmínkami a sazebníkem poplatků, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve sjednaném úvěrovém rámci 98 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím úvěrové karty a zavázal se splácet tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem 156 907 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil 153 572 Kč. Z výzvy ke splácení celého úvěru ze dne 31. 5. 2021 ve spojení s podacím archem a splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že žalovaný zbývající částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokutu. Současně celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží částku 79 472,85 Kč se stávající neuhrazené jistiny ve výši 76 984,49 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut vyúčtovaných ve výši 2 058,36 Kč Vedle toho činí příslušenství pohledávky, úroky a úroky z prodlení, jak jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě a poskytla mu dostatečnou lhůtu, k zaplacení však nedošlo. 4. Při právní kvalifikaci vycházel soud zejména z ustanovení § 2395 zákona č. 89/20212 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, nesjednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který načerpal do celkové výše 156 907 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výši uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil povinnost uhradit tuto částku rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobkyně na smluvní pokutu, která je upravena v hlavě 9 § 1 úvěrových podmínek. Opodstatněný je i požadavek na úhradu úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně, který žalobkyně požaduje podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 878 Kč. Jedná se odměnu za 3 úkony právní služby po 4 300 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH a soudního poplatku ve výši 3 180 Kč. Platební místo bylo určeno podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.