9 C 37/2022-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 28. 1. 2019. Dle žaloby poskytl právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 3 000 Kč. Žalovaný porušil ustanovení smlouvy, vznikl mu na osobním účtu nepovolený debetní zůstatek, který ani přes výzvy neuhradil, a proto právní předchůdce žalobkyně vypověděl smlouvu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 byla pohledávka původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Podle § 115a o. s. ř. není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Proto soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci má soud za prokázané z předložené smlouvy o účtu a o kontokorentním úvěru ze dne 28. 1. 2019 a z výpisů z předmětného účtu vedeného u právního předchůdce žalobkyně, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na osobním účtu, podle které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorent ve výši 3 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn kontokorent průběžně čerpat a zároveň se zavázal nepřekročit jeho sjednanou výši. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, a to tak, že ke dni 2. 7. 2020 byl na účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 3 530,41 Kč. K témuž dni došlo k uzavření uvedeného účtu a dlužná částka byla spolu s úrokem a s úrokem z prodlení ve výši 58,71 Kč (tj. celkem 3 589,12 Kč) připsána na nově založený účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků [číslo]. Dopisem ze dne 3. 7. 2020 byla smlouva vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Jak vyplývá z obratové historie evidenčního účtu pohledávky, žalovaný nezaplatil ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 11. 2020 a z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek vyplynulo, že pohledávka [právnická osoba] vůči žalovanému byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka ze dne 8. 6. 2021. Soud při právní kvalifikaci vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. S ohledem na shora uvedené, kdy se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud jejímu návrhu vyhověl a požadované částky jí přiznal. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč.