9 C 39/2022-14 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, za měsíce srpen až prosinec 2020, tj. celkem za 5 měsíců, přičemž poplatek za jednotlivé měsíce činí částku 135 Kč. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaný se dne 30. 9. 2019 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce srpen až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 675 Kč. Tento dluh trvá, přestože byl žalovaný žalobkyní upomínkami ze dne 8. 3. 2021 a dne 18. 5. 2021 vyzván k jeho zaplacení. Soud věc právně posoudil podle ust. § 7 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když výše poplatku vychází z ust. § 6 tohoto zákona. Protože žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil televizní poplatky za shora uvedené období a nesplnil tak svoji zákonnou poplatkovou povinnost, uložil soud žalovanému splnění této povinnosti tímto rozsudkem, a to včetně požadovaných úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 27. 10. 2021, které žalobkyně požaduje řádně podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při posuzování účelnosti vycházel soud z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013, který shrnul dosavadní praxi v nálezech Ústavního soudu ve vztahu k nákladům řízení České televize ve sporech o zaplacení televizního poplatku. Ústavní soud uvedl, že činnost žalobkyně je specifická v tom, že je v převážné míře financována právě z televizních poplatků (jejich výnos pokrývá cca 90 % nákladového rozpočtu žalobkyně). Agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje a je jistě správné, aby si žalobkyně vzhledem k těmto příjmům z televizních poplatků správu spojenou s výběrem poplatků zabezpečovala sama. Pokud pak předává následně zpracovanou agendu k vymáhání advokátní kanceláři, vytrácí se racionální smysl právního zastoupení advokátem, neboť nelze očekávat uplatnění do této míry specializovaných znalostí, kterými by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Žádnou výjimku, která by si vyžadovala speciální zastoupení advokátem, v tomto sporu soud neshledal, jedná se o běžnou typovou žalobu na zaplacení nezaplacených televizních poplatků za výše uvedené období. Vzhledem k tomu, že se dle názoru soudu nejedná o účelné uplatnění nebo bránění práva byla žalobkyni přiznána náhrada pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.