9 C 74/2022-24 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 16. 3. 2017 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 2 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal jistinu a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 590 Kč splatit do 16. 5. 2017. Žalovaný se však dostal do prodlení se splacením, když na úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný dluh ani přes opakované výzvy nezaplatil, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 1. 1. 2021, proto požaduje též zákonné úroky z prodlení. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 16. 3. 2017 k uzavření smlouvy nazvané smlouvy o úvěru, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl tuto částku převedením na účet žalovaného a žalovaný se jej zavázal vrátit jednou splátkou do 30 dní od poskytnutí, tj. do 16. 4. 2017. Žalovaný tuto splátku neuhradil, a požádal o prodloužení splatnosti o 30 dní, za což mu byl účtován poplatek 590 Kč. Ke dni prodloužené splatnosti 16. 5. 2017 však opět neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovanému byla následně zaslána předžalobní upomínka, na kterou nikterak nereagoval. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátil splatnou jistinu zápůjčky ve výši 2 000 Kč ani neuhradil sjednaný poplatek 590 Kč, porušil svojí smluvní i zákonnou povinnost a soud mu uložil zaplacení jeho dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, které požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava, návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.