9 C 8/2022-25 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, která byla žalované uložena dne 29. 5. 2021 při přepravní kontrole provedené ve vlaku 608 ve směru [obec], neboť žalovaná jako cestující využila přepravních služeb právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovaná využila jako cestující přepravních služeb právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba], a to ve vlaku 608 ve směru [obec]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, čímž jí vznikla povinnost zaplatit jízdné v částce 167 Kč za takto uskutečněnou cestu a dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč Tyto pohledávky postoupila společnost [právnická osoba], dne 5. 11. 2021 žalobkyni jakožto postupníkovi. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala, avšak žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále podle § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému a její výši, přičemž požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 o. s. ř. Výrok o povinnosti žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře, doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč se opírá o § 9 odst. 6 a odst. 4 písm. a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když výše doplatku byla stanovena dle položky 2 bod 1. písm. c) Sazebníku poplatků, jež tvoří přílohu uvedeného zákona.