9 C 86/2022-12 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že dne 4. 11. 2021 při jízdě na lince C a dne 8. 11. 2021 při jízdě na lince B hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za obě takto uskutečněné jízdy, žalovaná však požadované nezaplatila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 4. 11. 2021 a [číslo] ze dne 9. 11. 2021 zjistil, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to v uvedené dny na linkách metra C a B. Na výzvu kontrolora se ani v jednom případě neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá z přepravních podmínek dopravce. Dne 12. 1. 2022 byla žalované zaslána předžalobní upomínka, v níž byla vyzvána k úhradě dlužných částek před podáním žaloby. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dle ust. § 37 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, dle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že pokud je dlužník v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po zhodnocení rozhodných skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z předložených Smluvních přepravních podmínek žalobkyně je zřejmá výše přirážky a z [anonymizováno] vyplývá cena jízdních dokladů. Výše úroku z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč.