10 C 110/2023-25 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovanou uzavřel dne 12. 7. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím do 12. 6. 2022. Žalovaná však neplnila řádně a včas, úvěr byl proto zesplatněn k 12. 8. 2022. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila. Jelikož je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, požaduje žalobkyně též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 8 559,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 8. 2022 do zaplacení. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Vzhledem k žalobkyní předloženým listinám vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu v určené lhůtě nevyjádřili, soud proto rozhodoval dle obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne 12. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované nejprve úvěr ve výši 10 000 Kč a následně byl úvěr k žádosti žalované navyšován až na částku 25 000 Kč, kterou žalovaná čerpala bezhotovostním způsobem. Poskytnutá částka měla být uhrazena nejpozději do 12. 6. 2022. Žalovaná poskytnutý úvěr však nevrátila řádně a včas, dostala se do prodlení a dne 12. 8. 2022 byl úvěr zesplatněn. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Dluh žalované představuje nesplacená část jistinu úvěru ve výši 20 849,08 Kč a příslušenství dle výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalované byla dne 14. 9. 2022 zaslána předžalobní upomínka. Po právní stránce byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žaloba je důvodná. Dne 12. 7. 2021 došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl celkovou částku 25 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr dosud řádně nevrátila, a proto jí povinnost poskytnuté prostředky vrátit byla uložena soudním rozhodnutím. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení, na který má žalobkyně jako postupník nárok dle § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu. Výši požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 221,81 Kč, přičemž tato částka představuje 41,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,9 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 471 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 408,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.