10 C 113/2023-56 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 27 386,66 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč, tuto částku se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli spolu se sjednaným úrokem 21,90 % ročně. Úvěr žalovaný nesplácel řádně a včas, proto původní věřitel s účinností k 12. 1. 2022 úvěr zesplatnil. Nezaplacená pohledávka činí na dlužné jistině 25 000 Kč, na poplatcích 2 386,66 Kč. Žalobkyně také nárokuje kapitalizovaný smluvní úrok ke dni zesplatnění ve výši 1 972,80 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 211,84 Kč a dále běžící úrok z jistiny a také úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022. Předžalobní výzvou žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužných částek, žalovaný však ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalované byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z předložených listinných důkazů, tj. smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 18. 10. 2016, smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 5. 2. 2018 ve spojení s obchodními a produktovými podmínkami a sazebníkem původního věřitele, dále z výpisů z úvěrového účtu, odstoupení od smlouvy ze dne 25. 1. 2022, sdělení o zesplatnění ze dne 12. 1. 2022 je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 18. 10. 2016 uzavřena smlouva o běžném účtu. Dne 5. 2. 2018 byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatky a úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas. Dne 25. 1. 2022 s účinností od 9. 2. 2022 původní věřitel odstoupil od smlouvy o běžném účtu. V důsledku nesplácení kontokorentní úvěru původní věřitel úvěr zesplatnil k 12. 1. 2022. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku kapitalizovaného do 14. 2. 2022 ve výši 1 972,80 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného k 14. 2. 2022 ve výši 2 211,84 Kč a dalšího příslušenství dle specifikace ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Postoupení žalované pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022, včetně její přílohy - seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 10. 5. 2022 byl žalovaný upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Soud uzavřenou smlouvu posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Ke dni postoupení činila celková dlužná částka 27 386,66 Kč s příslušenstvím, na kterou však žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do požadované jistiny a zůstatku dlužných částek na poplatku, stejně jako co do úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 822 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 370 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 386,66 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.