10 C 151/2023-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) se žalovaným uzavřel dne 8. 4. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 15. 4. 2022, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím do 8. 5. 2022. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny úvěru také smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné dlužné částky za každý den prodlení ve výši 2 980 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na zaplacení sjednaných poplatků za zaslání upomínacích dopisů v celkové výši 100 Kč a na zaplacení smluvního úroku ve výši 4 094 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, požaduje žalobkyně též zaplacení úroku z prodlení a nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 20 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 094 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 9. 5. 2022 do 5. 10. 2022 ve výši 959,32 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 8. 10. 2022 do 23. 3. 2023 v částečné výši 880,68 Kč s odůvodněním, že dne 23. 3. 2023 žalovaný zaplatil částku 25 934 Kč a žalobkyně ji započetla na shora uvedené nároky. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud žalovaného, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila v rámci podané žaloby, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 8. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru o úvěru [číslo] platná a účinná ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč bezhotovostním způsobem. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil řádně a včas. V úvěrové smlouvě bylo sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené částky za každý den prodlení. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalovaného částku 20 000 Kč na dlužné jistině úvěru, částku 4 094 Kč na smluvním úroku, smluvní pokuta činila 2 980 Kč a poplatek za upomínku 100 Kč. Žalobkyně požaduje dále zaplacení náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalovanému byla dne 31. 1. 2023 žalobkyní zaslána předžalobní upomínka. Po právní stránce byla věc posouzena dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně tedy uzavřeli smlouvu o úvěru, podle které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně nevrátil, čímž původnímu věřiteli vznikl také nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 980 Kč, smluvního úroku ve výši 4 094 Kč včetně paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Jelikož co do částky 20 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 4 094 Kč vzala žalobkyně podanou žalobu zpět, rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 980 Kč s paušální náhradou nákladů na upomínání ve výši 100 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč za období od 8. 10. 2022 do 23. 3. 2023 ve zbývající výši 194,52 Kč. Na zaplacení úroku z prodlení má žalobkyně jako postupník nárok dle § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu, výše požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o další příslušenství pohledávky, soud zamítl návrh na zaplacení částky ve výši 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyni bylo známo již při postoupení pohledávky, že žalovaný byl marně upomínán o zaplacení právním předchůdcem žalobkyně. Přesto se žalobkyně rozhodla koupit si v rámci svého podnikání rizikovou pohledávku za žalovaným. Další upomínání žalovaného žalobkyní v rámci tzv. mimosoudního vymáhání, za které žalobkyně účtuje žalovanému částku 217 Kč, proto soud již nepovažuje za účelné. Účelnou je samozřejmě předžalobní výzva, která patří do nákladů řízení, nikoli již další upomínky, když takto by bylo možné žalovaného marně upomínat a účtovat mu náklady za upomínání do nekonečna, což je v rozporu s dobými mravy, a proto tento uplatněný nárok soud žalobkyni nepřiznal. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 178,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 980 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 020 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a.t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 520 Kč ve výši 739,20 Kč.