10 C 217/2022-38 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 43 470 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], v ul. [ulice] v [obec], kdy nájemní vztah skončil k [datum] a od [datum] žalovaná byt užívala bez právního důvodu. Dlužné částky za období od prosince 2021 do června 2022 neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne 18. 7. 2022. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalované byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], výpovědi z nájmu ze dne [datum], rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku z prodlení ke dni 18. 7. 2022, oznámení o změně uživatele z 14. 5. 2020, informace o předpisu – říjen 2021 a březen 2022 a předžalobní výzvy včetně podacího archu má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou a [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] v domě [adresa] ul. [ulice] v [obec], jehož je žalobce vlastníkem, a to s účinností od [datum] na dobu neurčitou. Nájemné a služby byly smluvně sjednány ve výši 9 559 Kč měsíčně, od října 2021 účtoval žalobce částku 10 343 Kč a od března 2022 na částku 9 780 Kč. Nájemní vztah skončil k 3. 1. 2020 na základě výpovědi žalobce. Od 25. 5. 2020 se stala výhradním uživatelem bytu žalovaná, nájem nehradila řádně a včas. Za měsíc prosinec 2021 až červen 2022 dluží žalovaná celkem částku 43 470 Kč. Žalobce dne 18. 7. 2022 vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek a zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 43 470 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak i úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 2. 2021 do 18. 7. 2022 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 774 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 174 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.