10 C 256/2023-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru. Dne 6. 4. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, splátky úvěru však řádně nehradil, proto žalobkyně úvěr prohlásila za splatný k 2. 7. 2022. Ke dni zesplatnění představuje dlužná částka jistinu úvěru ve výši 128 706,63 Kč včetně poplatků ve výši 1 800 Kč, úrok a úrok z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala. Pohledávka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoli mu byly žaloba a výzva doručeny v souladu s § 46b, písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 4. 2021 ve spojení s Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] a ceníkem žalobkyně, z výzvy k úhradě ze dne 31. 5. 2022, dopisu o zesplatnění ze dne 5. 7. 2022, výpisu z účtu, předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2023 včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že účastníci řízení dne 6. 4. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 130 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 291 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení se splácením splátek, a to i přes výzvu k úhradě dlužné částky. Proto žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný k 2. 7. 2022, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 5. 7. 2022. Ke dni zesplatnění představovala dlužná částka jistinu 128 706,63 Kč a poplatky ve výši 1 800 Kč, dále úrok ve výši 13,99 % z jistiny 128 706,63 Kč a úrok z prodlení z částky 130 506,63 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala upomínkou ze dne 21. 2. 2023 k úhradě celé dlužné částky a zároveň ho upozornila na možnost soudního vymáhání dlužných částek. Soud věc posoudil podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala veškerá tvrzení uvedená v žalobě. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 130 000 Kč. Svou povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru žalovaný řádně nesplnil. Proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jistinu úvěru a sjednané poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení zčásti kapitalizovaný ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 324,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 221 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 130 506,63 Kč sestávající z částky 6 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 920 Kč ve výši 4 183,20 Kč.