10 C 269/2022-39 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 812 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], ul. [ulice] v [obec] a nedoplatků dle vyúčtování služeb za rok 2021, kdy nájemní vztah skončil k [datum] a od [datum] užíval žalovaný byt bez právního důvodu. Dlužné částky žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy z 26. 8. 2022. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, žalovanému byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], dodatku [číslo] ze dne [datum], informace o předpisu 7/ 2019, výpovědi nájmu ze dne [datum], předávacího protokolu ze dne 15. 4. 2022, rozpisu dlužných období včetně výpočtu úroku k 8. 8. 2022, vyúčtování služeb za rok 2021, potvrzení o odeslání vyúčtování z evidence žalobce, souhlasu s elektronickou komunikací ze dne 1. 2. 2022 a výzvy k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2022 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným a [jméno] [příjmení] dne 22. 11. 2018 nájemní smlouvu. Na základě dodatku ze dne 22. 11. 2018 se výhradním nájemcem stal pouze žalovaný. Od července 2019 žalobce žalovanému účtoval za nájem a služby částku 6 205 Kč. Žalovaný nájemné sjednané dle uzavřené smlouvy o nájmu nehradil řádně a včas, žalobce zaslal žalovanému dne 12. 10. 2021 výpověď nájmu bytu, která byla žalovanému doručena 1. 11. 2021. Předmětný byt tedy žalobce užívá od 2. 11. 2021 bez právního důvodu. Žalovaný dluží žalobci nájemné a úhrady za služby od ledna 2022 do dubna 2022 ve výši 21 717 Kč a za nedoplatek dle vyúčtování služeb za rok 2021 částku 2 095 Kč, která byla splatná 31. 7. 2022. Žalobce upomínkou ze dne 26. 8. 2022 vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek a zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 23 812 Kč zcela vyhověl, a to co do jistiny, tak i úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 1. 2022 do 8. 8. 2022 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 791 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 191 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.