10 C 282/2023-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 9. 2022, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však se splácením do prodlení a ani přes opakované upomínání dlužnou částku zcela neuhradil. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou úvěr ke dni 25. 3. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaný na svůj dluh po jeho zesplatnění neuhradil ničeho a žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 27 248 Kč, smluvní úrok do zesplatnění ve výši 1 849 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a na smluvních pokutách účtovaných v souladu se smlouvou celkem 2 689 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na příslušenství pohledávky, tj. sjednaný úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování podle dle § 46b, písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. V dané věci má soud ze žalobkyní předložených listin, a to konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 28. 9. 2022 ve spojení s úvěrovými podmínkami za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 600 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 28,17 % ročně. Z upomínek ze dne 25. 1. 2023, 25. 2. 2023 a dne 25. 3. 2023, když tato výzva je zároveň výzvou k zesplatnění celého úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku řádně a včas nehradil, za což mu v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 2 689 Kč a celý úvěr následně zesplatnila ke dni 25. 3. 2022. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 30 237 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 27 248 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč poplatek za upomínku), a na smluvních pokutách 2 689 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dluhu a poskytla mu dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost a soud mu uložil uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem. Důvodný je i nárok žalobkyně na poplatky představující náklady na vymáhání prostřednictvím upomínek a sjednanou smluvní pokutu, dohodnutý smluvní úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje dle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 376 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 198 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 237 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.