10 C 291/2023-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne 22. 7. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 14 760 Kč spolu s příslušenstvím do 21. 8. 2022. Žalovaný však částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit vedle jistiny také smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Ta činila ke dni postoupení pohledávky částku 2 016 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vznikl nárok na náhradu nákladů na upomínání podle Sazebníku v částce 100 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni, avšak ani poté žalovaný dluh nezaplatil. Je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], výpisů z účtu původního věřitele a žalovaného, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, prohlášení smluvních stran ze dne 27. 2. 2023 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným došlo dne 22. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku úvěru v celkové výši 12 000 Kč na bankovní účet, ze kterého žalovaný provedl verifikační platbu, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 14 760 Kč do 21. 8. 2022. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Podle obchodních podmínek, které jsou dle smlouvy o úvěru její nedílnou součástí, je úvěrovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky či výzvy ve výši 50 Kč uvedené v Sazebníku. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny. Postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni je prokázáno rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a prohlášením stran smlouvy o uzavření dílčí smlouvy o postoupení. Ke dni postoupení činil celkový dluh žalovaného částku 14 116 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina úvěru ve výši 12 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 016 Kč a paušalizované náklady za upomínání (poplatek) ve výši 100 Kč. Žalovanému byla zaslána též předžalobní upomínka, a to dne 29. 5. 2023. Po právní stránce byla věc dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Protože žalovaný žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci přes uplynutí doby splatnosti úvěru poskytnuté finanční prostředky ve výši 12 000 Kč dosud nevrátil, uložil mu soud tuto povinnost rozsudkem. Zcela důvodný je postoupený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, kterou si účastníci platně sjednali ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení úvěrovaného s plněním jeho dluhu. Soud přiznal i požadované paušalizované náklady na upomínání (poplatek) ve výši 100 Kč a dále žalobkyni přiznal příslušenství ve formě sjednaných úroků a zákonných úroků z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na které má žalobkyně jako postupník nárok dle § 1970 o. z. z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o další příslušenství pohledávky, soud zamítl nárok na zaplacení částky ve výši 434 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť žalobkyni bylo známo již při postoupení pohledávky, že žalovaný byl marně upomínán právním předchůdcem žalobkyně, přesto se rozhodla koupit si v rámci svého podnikání rizikovou pohledávku za žalovaným. Další upomínání žalovaného žalobkyní v rámci tzv. mimosoudního vymáhání, za které žalobkyně účtuje žalovanému částku 434 Kč, proto soud nepovažuje za účelné. Účelnou je samozřejmě předžalobní výzva, která patří do nákladů řízení, nikoli již další upomínky, když takto by bylo možné žalovaného marně upomínat a účtovat mu náklady za upomínání do nekonečna, což je nelogické, absurdní a v rozporu s dobými mravy. Proto tento uplatněný nárok soud žalobkyni nepřiznal. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 116 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.