10 C 295/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 54 961,20 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě kterých poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit ve splátkách. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 9 200 Kč na úvěr dle smlouvy [číslo]. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již nezaplatila ničeho. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 27 655 Kč sestávající z úroku ve výši 19 282 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, částky 4 164 Kč za službu flexibilní splácení a doplňkového pojištění ve výši 2 709 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 47 655 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 142,04 %. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku 20 000 Kč. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když nezaplatila ničeho. Od 24. 4. 2022 byla jistina úročena úrokem ve výši 23,43 % ročně. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 8. 3. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 10 477 Kč sestávající z úroku ve výši 5 101 Kč, částky za zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč, částky 2 316 Kč za službu flexibilní splácení a doplňkového pojištění ve výši 1 560 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v celkem 52 týdenních splátkách po 394 Kč, celkově tak měla žalovaná věřiteli zaplatit částku 20 477 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 197,92 %. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku 10 000 Kč. Žalovaná však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnila dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, zaplatila pouze 9 200 Kč. Od 8. 3. 2021 byla jistina úročena úrokem ve výši 29,55 % ročně. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 9. 3. 2023 byla žalovaná žalobkyní upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřených smluv o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 20 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 47 655 Kč, tedy více než dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem a dále i částka 10 000 Kč, kdy vrátit měla žalovaná 20 477 Kč, tedy opět více než dvojnásobek původně poskytnutého plnění. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatků za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také (a především) neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smluv se žalovanou a jejich administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouvy uvádí – jen za zpracování smluv a jejich formální administraci se žalovaná zavázala zaplatit částku 9 480 Kč celkem. Obsah služeb, který by mu měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem – k tomu viz např. položka komfortní a flexibilní splácení. Z obsahu smluv nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smluv vyjádřena RPSN ve výši 197,92 % a 142,04 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. 6. Nevyváženost smluv v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená jistina se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí dalším úrokem ve výši 23,42 % a 29,55 % ročně, jehož zaplacení žalobkyně rovněž požaduje. 7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinen dle smluv platit. Smlouvy je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřené smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč a na druhou smlouvu po úhradě žalované ve výši 9 200 Kč se jedná o částku 800 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 20 800 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, té však žádné náklady nevznikly.