10 C 341/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 487,53 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 4. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], IČO [číslo], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 78 týdenních splátkách ve výši 343 Kč. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 2 755,47 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatila ničeho. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dopěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 6. 2020 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 15 743 Kč (úrok ve výši 8 865 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za flexibilní splácení ve výši 3 038 Kč a poplatek za přistoupení k pojištění 2 340 Kč). Smluvní úrok činil 88 % ročně. Úvěr měla žalovaná splatit v 78 týdenních splátkách po 343 Kč Celkem měla žalovaná věřiteli zaplatit do 2. 12. 2021 částku 26 743 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 170,22 %. Žalovaná však věřiteli zaplatila pouze částku 2 755,47 Kč, kterou žalobkyně zaúčtovala na poplatky. Podle čl. 6 smluvních podmínek účastníci sjednali povinnost žalované zaplatit věřiteli v případě prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s přihlédnutím k výpisu provedených úkonů ve výši 651 Kč (č.l. 6 smluvních ujednání). Smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy požaduje žalobkyně zaplatit prostřednictvím podané žaloby ve výši 5 500 Kč (smluvní pokuta z částky 7 957,59 Kč od 3. 12. 2021 do 17. 4. 2023 činila 7 957,59 Kč, žalobou je požadována částka 5 500 Kč). Postoupení pohledávky původního věřitele žalobkyni s účinností od 20. 12. 2022 je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 29. 5. 2023 byla žalovaná žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň byla upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 11 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 26 743 Kč, tedy více jak dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno kombinací požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 8 865 Kč a požadavku na zaplacení administrativních poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 6 878 Kč. Neadekvátnost sjednané výše poplatku za poskytnutí úvěru dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva stanoví. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání tohoto poplatku nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté další navýšení smluvního úroku, který již sám o sobě je nepřiměřeně vysoký (sazba 88 % p.a.). Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 170,22 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. 6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením jednotlivých splátek úvěru či jejich částí, kdy je pro tento případ sjednáno hned několik sankcí, které je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi současně. Jedná se o sankce uvedené v čl. 6 smluvních podmínek – nárok na zaplacení shora specifikované smluvní pokuty, nárok na zaplacení poplatku za zaslanou upomínku, za návštěvu oprávněného zástupce věřitele, poplatek za zahájení vymáhání dluhu a dále nárok na zaplacení dalších účelně vynaložených nákladů při prodlení žalované, jejichž celková výše není na rozdíl od smluvních pokut nijak omezena. 7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše problematického administrativního poplatku, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je výrazně nevyvážená v neprospěch žalované v postavení spotřebitele a ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 11 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 2 755,47 Kč se jedná o částku 8 244,53 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do této částky s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích soudní poplatek za žalobu ve výši 1 180 Kč (pol. 2., bod 1c Sazebníků poplatků) a dosud byla uhrazena pouze částka 660 Kč, soud žalobkyni uložil uhradit tento doplatek ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.