10 C 347/2023-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 760 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 10. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 52 týdenních splátkách ve výši 347 Kč. Žalovaná však nedostála svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácela řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatila pouze částku 7 234 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaná již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dopěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 10. 1. 2020 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 7 994 Kč (úrok ve výši 3 103 Kč a poplatek za zpracování úvěru ve výši 4 891 Kč). Smluvní úrok činil 56 % ročně. Úvěr měla žalovaná splatit v 52 týdenních splátkách po 347 Kč Celkem měla žalovaná věřiteli zaplatit do 8. 1. 2021 částku 17 994 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 263,12 %. Žalovaná však věřiteli zaplatila pouze částku 7 234 Kč. Podle čl. 6 smluvních podmínek účastníci sjednali povinnost žalované zaplatit věřiteli v případě prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Dále žalobkyně požaduje i účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s přihlédnutím k výpisu provedených úkonů ve výši 699 Kč (č.l. 6 smluvních ujednání). Smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy požaduje žalobkyně zaplatit prostřednictvím podané žaloby ve výši 5 000 Kč (smluvní pokuta od 9. 1. 2021 do 31. 1. 2023 činila 6 122,68 Kč, žalobou je požadována částka 5 000 Kč). Postoupení pohledávky původního věřitele žalobkyni s účinností od 20. 12. 2022 je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 29. 5. 2023 byla žalovaná žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla žalované poskytnuta původním věřitelem částka 10 000 Kč, přičemž vrátit měla částku 17 994 Kč, tedy téměř dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno kombinací požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 3 103 Kč a požadavku na zaplacení administrativních poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 4 891 Kč. Neadekvátnost sjednané výše poplatku za poskytnutí úvěru dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovanou a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva stanoví. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti (zpracování spotřebitelského úvěru, garance ceny a celkové péče o zákazníka, splátkové prázdniny apod.). Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání tohoto poplatku nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení úroku. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 263,12 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. 6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením jednotlivých splátek úvěru či jejich částí, kdy je pro tento případ sjednáno hned několik sankcí, které je věřitel oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi současně. Jedná se o sankce uvedené v čl. 6 smluvních podmínek – nárok na zaplacení shora specifikované smluvní pokuty, nárok na zaplacení poplatku za zaslanou upomínku, poplatek za zahájení vymáhání dluhu a dále nárok na zaplacení dalších účelně vynaložených nákladů při prodlení žalované, jejichž celková výše není na rozdíl od smluvních pokut nijak omezena. 7. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše problematického administrativního poplatku, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byla žalovaná povinna dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je výrazně nevyvážená v neprospěch žalované v postavení spotřebitele a ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o. z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník má právo na vrácení částky, kterou žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 10 000 Kč, po započtení úhrady žalované ve výši 7 234 Kč se jedná o částku 2 766 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do této částky s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.