10 C 4/2023-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému za účelem konsolidace jeho závazků úvěr v celkové výši 99 829 Kč, žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 212 Kč. Dohodnuté smluvní podmínky však žalovaný neplnil, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr k 31. 12. 2021 zesplatnil. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 10. 5. 2022. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s obchodními a produktovými podmínkami původního věřitele, výpisu z účtu žalovaného, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 31. 12. 2021 a oznámení o ukončení čerpání ze dne 14. 12. 2015 má soud za prokázané, že dne 11. 12. 2015 byla mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 99 829 Kč za účelem konsolidace závazků žalovaného vůči původnímu věřiteli. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 120 pravidelných splátkách se smluvním úrokem 8 % ročně a poplatky. [ulice] výše úvěru byla závislá na výši konsolidačních závazků a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 99 829 Kč, který měl uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 212 Kč splatných vždy od 20. kalendářního dne v měsíci. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení se splácením úvěru a původní věřitel úvěr k 31. 12. 2021 zesplatnil, o čemž byl žalovaný informován sdělením z téhož dne. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 55 525,80 Kč, dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 2 560,86 Kč za období od 1. 1. 2022 do 14. 2. 2022, dlužného úroku z prodlení v kapitalizované výši 477,37 Kč za stejné období a dále běžícího úroku z úvěru i úroku z prodlení od 15. 2. 2022 do zaplacení. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 3. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 10. 5. 2022 k úhradě celé dlužné částky a zároveň jej upozornila na možnost soudního vymáhání dosud nezaplacených částek. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě původní věřitel žalované poskytl žalovanému konsolidační úvěr ve výši 99 829 Kč. Splátky úvěru žalovaný nehradil včas a řádně. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka jistinu 55 525,80 Kč s příslušenstvím, na kterou však žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do jistiny i smluvního úroku a úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 435,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 222 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55 525,80 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 920 Kč ve výši 2 293,20 Kč.