10 C 50/2023-27 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovaném byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 204,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč. Žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem, když zapůjčenou částku nesplatil žalobkyni řádně a včas. Žalobkyně tak přistoupila ke dni 18. 7. 2022 k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny dluhu a podanou žalobou uplatňuje proti žalovanému nárok na zaplacení zbývající dosud neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 36 000 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky následující po zesplatnění ve výši 8 049 Kč, administrativních poplatků kapitalizovaných do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky následující po zesplatnění ve výši 3 500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu do 25. 10. 2022 ve výši 1 443,24 Kč, smluvní pokuty kapitalizované za dobu do zesplatnění zápůjčky ve výši 2 949 Kč a za dobu po zesplatnění ve výši 4 713,70 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný však ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu nařízenému na den 6. 4. 2023 se bez omluvy nedostavil. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Pracovní smlouvou žalovaného, výplatními lístky, výpisem z internetového bankovnictví žalovaného a výpisem informací ze systému uzavírání on-line smluv žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy a poskytnutím zápůjčky ověřila a posoudila schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Ze smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku dne [datum], obchodních podmínek žalobkyně pro poskytování spotřebitelského úvěru a sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně vyplývá, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na jejím základě poskytla žalobkyně podle výpisu z účtu dne [datum] žalovanému zápůjčku ve výši 36 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 76 275 Kč sestávající z administrativního poplatku ve výši 60 x 500 Kč = 30 000 Kč a úroku ve výši 39 % p.a. = 46 275 Kč. Celkově se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 112 275 Kč v celkem 60 měsíčních splátkách po 1 827 Kč. Nárok na zaplacení žalobkyní uplatněné smluvní pokuty vyplývá z čl. 9 a 11. smlouvy a nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky z čl. 10 smlouvy. Žalovaný svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když na dluh nezaplatil ničeho. Žalobkyně nejprve žalovaného dne 30. 5. 2022 vyzvala k zaplacení dlužných splátek a následně oznámením ze dne 18. 7. 2022 přistoupila k zesplatnění zápůjčky. Žalovaného pak k plnění vyzvala ještě předžalobní upomínkou ze dne 18. 8. 2022. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného dluhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta dne 25. 11. 2021 žalobkyní peněžitá zápůjčka ve výši 36 000 Kč, přičemž vrátit měl žalovaný částku 112 275 Kč. Jedná se tedy o povinnost žalovaného vrátit více než trojnásobek plnění poskytnutého věřitelem, a to v případě, kdy žalovaný bude dluh splácel řádně a včas a neporuší žádnou smluvní povinnost. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí nákladů za poskytnutí úvěru, zahrnujících nejen zákonem předvídaný smluvní úrok, ale také neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouvy uvádí – za administrativní činnost se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli částku se prakticky rovnající výši poskytnuté zápůjčky. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že i samotný danou smlouvou sjednaný úrok poměrně výrazně převyšuje obvyklou výši úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopadu 2021, která činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,68 % ročně. Dohodnutá výše úroků 39 % ročně několikanásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o dlouhodobý úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 60 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni pouze na úroku zaplatit částku 46 275 Kč, vede soud k závěru, že ujednání předmětné smlouvy o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru je v rozporu s dobrými mravy. Právě institut dobrých mravů lze považovat za korektiv, omezující autonomii vůle stran smlouvy a jejich možnosti sjednat si obsah smlouvy libovolně. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve výši 76 275 Kč naprosto nepřiměřená výši plnění, které žalobkyně žalovanému poskytla (36 0000 Kč), byť z důvodu svého obchodního rozhodnutí žalobkyně nyní po žalovaném nepožaduje zaplacení celé této částky. 6. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy kromě žalobkyní uplatněného nároku na zaplacené smluvní pokuty při prodlení se splácením podle čl. 9 a 11. smlouvy ve výši 0,5 % denně a 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky a náhrady účelně vynaložených nákladů podle čl. 10 smlouvy opakovaně ve výši od 350 Kč do 1 000 Kč podle dosažení konkrétního klíčového milníku, vzniká žalobkyni nárok dále na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 13 smlouvy ve výši 50 Kč za každé jednorázové porušení. 7. Uvedená problematická ujednání smluv přitom nejsou oddělitelná od jejich dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost zápůjčky, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Takto uzavřenou smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 8. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce poskytla, tedy na vrácení částky 36 000 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni 25. 10. 2022 ve výši 1 443,24 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná co do částky 37 443,24 Kč (65 % předmětu řízení) a neúspěšná co do částky 19 761,70 Kč (35 % předmětu řízení) nárok na náhradu 30 % nákladů řízení v celkové částce 22 164,18 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 887 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.) z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a.t., ve výši 3 420 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 6. 4. 2023), paušální náhrada hotových