10 C 6/2023-52 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 604,29 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 25. 2. 2011 mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] později pod názvem [právnická osoba], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěrový rámec do částky 20 000 Kč a kreditní kartu, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Žalovaný peněžní prostředky průběžně čerpal a jeho povinností podle smlouvy bylo nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně hradit inkasem ze svého účtu nebo bankovními příkazy. V důsledku prohlášení úpadku žalovaného využil věřitel sjednaného práva a ke dni 28. 2. 2014 smlouvu ukončil, úvěr zesplatnil a po žalovaném požadoval okamžitou úhradu celkové dlužné částky ve výši 51 538,14 Kč s tím, že podle úrokového lístku věřitele činila aktuální výše úrokové sazby 22,68 % ročně a v důsledku prodlení žalovaného s plněním vznikl věřiteli také nárok na zaplacení úroku z prodlení. Tuto pohledávku přihlásil věřitel do insolvenčního řízení žalovaného, v jehož průběhu byla tato pohledávka částečně uspokojena. Po skončení insolvenčního řízení ke dni 13. 4. 2017 žalovaný dále na zbývající neuhrazenou část pohledávky ve výši 22 604,29 Kč plnil původnímu věřiteli, kdy v období od ledna 2018 do června 2019 hradil každý měsíc částku 500 Kč, celkem tedy původnímu věřiteli zaplatil částku 9 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni (21. 6. 2019) tak žalovaný stále dlužil částku 13 604,29 Kč, a to včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, které podle § 170 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen insolvenční zákon) nelze do insolvenčního řízení přihlásit, běžícího již ode dne následujícího po dni prohlášení úpadku. Každou výše popsanou jednotlivou provedenou platbou přitom žalovaný ve smyslu § 323 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) ve spojení s § 407 odst. 3 obch. zák. uznal svůj nepromlčený závazek a prodloužil tak promlčecí dobu vždy o čtyři roky. Jelikož žalovaný nejpozději v okamžiku zaplacení každé konkrétní platby neučinil určení zápočtu konkrétní platby (určení, jakou část nároku hradí a na jakou část nároku má být platba započtena), má žalobkyně za to, že žalovaný měl v úmyslu uznat každým částečným plněním celý svůj závazek, tzn. pohledávku včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení. Písemné uznání dluhu zmiňované žalovaným (viz dále) se nenachází v dispozici žalobkyně ani jejího právního předchůdce, přestože se podle zákona jedná o jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Současně původní věřitel žalovanému neodpustil žádnou část pohledávky ani neodsouhlasil výši splátek. Pokud tedy žalovaný po postoupení pohledávky dále na dluh plnil k rukám žalobkyně, které v období od července 2019 do října 2021 zaplatil dalšími měsíčními platbami po 500 Kč celkem 13 605 Kč, započetla žalobkyně provedené úhrady ve všech případech na částečnou úhradu smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně, který žalobkyně ke dni první úhrady provedené žalovaným k jejím rukám (25. 7. 2019) kapitalizovala částkou 16 909,99 Kč. Z důvodu neuhrazení jistiny pohledávky však tento smluvní úrok dále narůstal a až dosud není v plném rozsahu uhrazen. Skutečnost, že žalovaný podle svého vyjádření nevěděl o tom, že skutečný dluh je vyšší než částka uvedená v uznání dluhu, jej neomlouvá. V důsledku toho žalovaný žalobkyni stále dluží jistinu pohledávky v celé postoupené výši 13 604,29 Kč a dále zbývající dosud neuhrazenou část smluvního úroku kapitalizovaného za období od 1. 3. 2014 do 25. 10. 2021 ve výši 10 358,65 Kč a od 26. 10. 2021 smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky dlužné jistiny pohledávky a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období ode dne následujícího po postoupení pohledávky do 25. 10. 2021 ve výši 2 607,10 Kč a od 26. 10. 2021 ve výši 8,05 % ročně. 2. Žalovaný nerozporoval uzavření smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, poskytnutí úvěru ani výši svého dluhu ke dni zesplatnění úvěru. Uvedl, že po skončení konkursu zůstaly pohledávky věřitelů částečně neuspokojeny. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně zůstala neuspokojena co do částky 22 604,29 Kč. Původní věřitel [právnická osoba] následně žalovanému zaslal k podpisu návrh uznání dluhu, v němž samotný věřitel specifikoval dluh ve výši 22 604,29 Kč bez jakéhokoliv dalšího příslušenství. Žalovaný tento dokument podepsal a vlastní rukou k němu doplnil, že dlužnou částku 22 604,29 Kč bude postupně splácet od 15. 1. 2018 a jelikož je v důchodu a má již exekuci, bude dluh splácet částkou, která mu dle možností bude zbývat. Tak žalovaný následně učinil a od 24. 1. 2018 do 21. 9. 2021 zasílal pravidelnými měsíčními platbami nejprve původnímu věřiteli a po postoupení pohledávky žalobkyni celkem 45 splátek po 500 Kč a dne 29. 10. 2021 zaslal žalobkyni poslední splátku ve výši 105 Kč Celkem takto zaplatil částku 22 605 Kč, tedy částku odpovídající výše uvedenému uznání dluhu. Předmětná pohledávka žalobkyně tak zanikla zaplacením. Provedenými platbami přitom žalovaný plnil výlučně na dluh označený v listině uznání dluhu a v žádném případě neměl v úmyslu jimi uznat nárok žalobkyně na zaplacení jakéhokoliv dalšího příslušenství. Smluvní úroky a úroky z prodlení, jejichž zaplacení nyní žalobkyně požaduje a na něž prováděla započtení žalovaným provedených úhrad, tedy nejsou kryty ani upraveným seznamem přihlášených pohledávek jakožto exekučním titulem podle § 312 odst. 4 insolvenčního zákona, ani výslovným či konkludentním uznáním žalovaného, který o existenci dalšího příslušenství uznaného dluhu do zahájení tohoto řízení nevěděl, a jsou tak promlčeny. Předžalobní výzva žalobkyně mu nebyla doručena. Z tohoto důvodu není podaná žaloba důvodná a žalovaný navrhl její zamítnutí. 3. Ze žalobkyní předložených listin vyplývá, že dne 25. 2. 2011 uzavřel žalovaný a [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému prostřednictvím kreditní karty úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč Součástí smlouvy jsou dispozice obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty (sjednaná úroková sazba ve výši 22,68 % ročně), dále produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a všeobecné obchodní podmínky věřitele. Podle čl. 13 uvedených produktových podmínek byl v případě ukončení smluvního vztahu věřitel oprávněn učinit veškeré závazky žalovaného ze smlouvy splatnými a i nadále, až do úplného splacení pohledávek za žalovaným, úročit dlužnou částku úrokem sjednaným podle smlouvy a zveřejněným v úrokovém lístku. Z výpisů ke kreditní kartě je zřejmé, že žalovaný úvěr průběžně čerpal, ke dni 27. 2. 2014 dlužil částku 51 538,14 Kč. Ke dni 28. 2. 2014 věřitel smlouvu z důvodu žalovanému hrozícího úpadku vypověděl. Ze spisu vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích ve věci insolvenčního řízení žalovaného a jeho manželky sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením, s tím že usnesením ze dne [datum] byl na majetek dlužníků prohlášen konkurs, který byl projednáván jako konkurs nepatrný. Podle seznamu přihlášek se do řízení přihlásil původní věřitel [právnická osoba] s pohledávkou za žalovaným z uvedené smlouvy ve výši 51 538,14 Kč, která byla podle usnesení ze dne [datum] uspokojena částečně co do částky 28 933,85 Kč a usnesením ze dne [datum] byl konkurs zrušen. Z uvedeného vyplývá a mezi účastníky není sporu o tom, že po skončení insolvenčního řízení zůstala neuspokojena přihlášená pohledávka právního předchůdce žalobkyně co do částky 22 604,29 Kč. 4. Sporu nebylo ani o tom, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli celkem 18 platbami po 500 Kč, které byly na účet věřitele připsány dne 24. 1., 19. 2., 19. 3., 17. 4., 17. 5., 16. 6., 19. 7., 18. 8., 19. 9., 20. 10., 19. 11., 17. 12. 2018 a 17. 1., 16. 2., 16. 3., 16. 4., 17. 5., 17. 6. 24 6. 2019 částku 9 000 Kč. Tato skutečnost je prokázána poštovními poukázkami předloženými žalovaným, ale shodně ji lze ověřit také z platební historie k dané smlouvě vedené společností [právnická osoba], předložené soudu žalobkyní. Z této platební historie však současně vyplývá, že původní věřitel započetl všechny takto žalovaným provedené platby výlučně na jistinu dluhu představovaného neuspokojenou částí přihlášené pohledávky věřitele do insolvenčního řízení, nikoliv na příslušenství této pohledávky. S tím koresponduje tvrzení žalobkyně, že původním věřitelem jí byla postoupena pohledávka ve výši 13 604,29 Kč, což odpov