10 C 65/2023-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 39 445,06 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 36 měsíčních splátkách po 2 396,97 Kč, celkem měl žalovaný uhradit věřiteli částku 86 290,92 Kč. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 4 800 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný již ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a obchodních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků i úrok, který byl stanoven ve výši 46 290,92 Kč, tj. žalovaný měl věřiteli zaplatit celkem 86 290,92 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 2 396,97 Kč, nejpozději do 29. 12. 2024. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 78,20 %. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když ke dni podání žaloby zaplatil pouze částku 4 800 Kč. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Výzvou ze dne 31. 10. 2022 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dluhu a zároveň upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl žalovanému poskytnut původním věřitelem úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 86 290,92 Kč, tedy více než dvojnásobek plnění poskytnutého věřitelem. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno v důsledku sjednání jeho povinnosti splácet smluvní úrok v poměrně vysoké sazbě (59,21 % p.a.) po dobu tří let, kdy v případě takto dlouhodobého úvěru kapitalizovaná výše smluvního úroku dosahuje částky 46 290,92 Kč. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena RPSN ve výši 78,20 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Nevyváženost smlouvy v neprospěch dlužníka však vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu a poplatky za upomínky. Zejména v případě smluvní pokuty se jedná o sankci, která má potenciál výši dluh zvyšovat, když její sazba 0,1 % z dlužné částky denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká. Systém požadované smluvní pokuty a dalších sankcí způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které mu bylo věřitelem poskytnuto. 6. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., tj. smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o. z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 40 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného ve výši 4 800 Kč se pak jedná o částku 35 200 Kč. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 35 200 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jehož zaplacení žalobkyně požadovala. Ve zbytku uplatněné dlužné jistiny, smluvního úroku, smluvní pouty a zbylé části úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 947,71 Kč, přičemž tato částka představuje 78,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,24 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 578 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 445,06 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.