11 C 1/2023-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše 25 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně do jednoho roku od prvního čerpání a nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, když se dostal do prodlení s úhradou dluhu a zároveň kontokorent přečerpal, a vznikl mu tak na účtu debetní zůstatek ve výši 28 933,35 Kč. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Žalovaný ani poté svůj dluh nezaplatil, nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 3. 1. 2022. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s výpisem z účtu za prokázané, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, na jejímž základě mohl žalovaný přečerpat zůstatek na bankovním účtu č. [bankovní účet] až do výše 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a splatit jeho celou výši včetně úroků ve výši 18,9 % ročně do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, když se dostal s úhradou dluhu do prodlení a překročil sjednanou výši kontokorentu. Na jeho účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 29 413,90 Kč sestávající z jistiny ve výši 28 933, 35,85 Kč a úroků ve výši 480,55 Kč. Žalobkyně proto převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a úvěr k datu 1. 1. 2022 zesplatnila. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2022. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržovat sjednané podmínky, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení s úhradou dluhu a překročení sjednané výše kontokorentu žalovaným. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úroky z úvěru, jakož i na úroky z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 377 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 177 Kč a nákladů řízení uplatněných souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jež nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.