11 C 10/2023-44 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách a dne [datum] smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě mu poskytl peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně do jednoho roku od prvního čerpání a nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, když kontokorent přečerpal a vznikl mu tak na účtu debetní zůstatek ve výši 24 027,85 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto celý úvěr zesplatnil. Ke dni [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani poté svůj dluh nezaplatil, nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 27. 7. 2022. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z rámcové smlouvy o finančních službách včetně přílohy k této smlouvě a všeobecných obchodních podmínek za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a splatit jeho celou výši včetně úroků ve výši 18,9 % ročně do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a na jeho účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 24 027,85 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto převedl pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a úvěr k datu 2. 6. 2021 zesplatnil. Dopisem ze dne 3. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 24 027,85 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. 11. 2021. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržovat sjednané podmínky, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se smlouvou právě pro překročení sjednané výše kontokorentu žalovaným. Protože žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úroky z úvěru, jakož i na úroky z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 414 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 962 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.