11 C 168/2023-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 35 386 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [spisová značka]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 39 600 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila podmínky, za nichž měla úvěr splácet, byla vyzvána k jednorázové úhradě dluhu. Na výzvu žalobce však ničeho neuhradila, dne 6. 9. 2022 jí proto byla zaslána také předžalobní upomínka. Žalobkyně nyní eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 35 386 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu a dlužné splátky do data zesplatnění, smluvní pokutu, náklady vymáhání a úrokové vyrovnání. Vedle toho žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Úvěrovou smlouvou č. [spisová značka] prokázala žalobkyně, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, jejíž součástí jsou též úvěrové podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 39 600 Kč, a to za účelem koupě osobního automobilu. Pravidelná měsíční splátka byla sjednána na částku 1 805 Kč. Úroková sazba potom byla sjednána na 35,800099 % ročně. Podmínky splácení úvěru byly upraveny v hlavě páté úvěrových podmínek. V hlavě osmé pak byla zakotvena povinnost splatit na požádání celý úvěr, pokud se dlužník dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Z přehledu plateb žalované je patrné, že poslední pravidelnou splátku uhradila dne 9. 7. 2021. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 22. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky do 5. 1. 2022, neboť úvěr řádně nesplácela a dostala se tak do prodlení. Úvěr byl přitom zesplatněn ke dni 22. 12. 2021, jak je zřejmé z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad z účtu žalované je dále zřejmé, že dlužná částka sestává z dosud neuhrazené jistiny ve výši 24 862 Kč, dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 7 220 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 330 Kč, poplatků za upomínky ve výši 1 000 Kč a obchodního úroku do data zesplatnění úvěru ve výši 1 974 Kč. Dále je zde vyčíslen úrok za období od 23. 12. 2021 do 15. 2. 2023 ve výši 4 972,11 Kč a úrok z prodlení za období od 6. 1. 2022 do 15. 2. 2023 ve výši 4 336,68 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobkyně doložila soudu, že zmíněná výzva byla žalované řádně zaslána. Po provedeném dokazování považoval soud skutkový stav za dostatečně prokázaný a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Je prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy, z výpisu platebních transakcí je zřejmé, jakým způsobem byla dlužná částka vyčerpána, jak byl připisován úrok i poplatky a další úkony. Je rovněž zřejmé, jakým způsobem byl připisován úrok z prodlení. Výši žalované částky považuje tedy soud za prokázanou, žalovaná ji nijak nezpochybňovala. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud věc posoudil i podle § 1970, podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy podle citovaných ustanovení a v souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalované zaplatit částku představující dlužnou jistinu spolu s poplatky a náklady na vymáhání. Vedle toho vyhověl rovněž návrhu na úhradu úroku a úroku z prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 337 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení představuje částka 3 515 Kč.