11 C 3/2023-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím, a to z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o poskytnutí podnikatelského úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách po 2 700 Kč. Svůj dluh však žalovaná ani částečně neuhradila. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky, podle nichž je smlouva uzavřena připsáním jedné koruny české na účet věřitele. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen dvanácti pravidelnými měsíčními splátkami po 2 700 Kč. Žalobkyně doložila, že na účet jejího právního předchůdce žalovaná zaslala dne [datum] jednu korunu českou, přičemž jako variabilní symbol uvedla své IČO a do poznámky informaci, že se jedná o platbu potvrzující smlouvu. Výpisem z účtu ze dne [datum] pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč zasláním na účet žalované. Úvěr měla žalovaná splatit nejpozději do 6. 9. 2020, neuhradila však ničeho. Pohledávka za žalovanou byla poté postoupena žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne 20. 2. 2022 a zároveň byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby. Soud věc právně posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak se splacením úvěru v prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Jiné plnění žalobkyně nepožadovala. Lhůta k plnění pak byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, to je celkem 2 252 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.