11 C 80/2023-62 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše 135 000 Kč, které byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se úvěr zavázal splácet dle sjednaných podmínek spolu s úrokem ve výši 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, když se opakovaně dostal do prodlení s úhradou dluhu a vznikl mu tak na účtu debetní zůstatek ve výši 134 653,65 Kč. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila. Žalovaný ani poté svůj dluh nezaplatil, nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 8. 2022. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], smlouvy o úvěru ze dne [datum] a dodatku ke smlouvě za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě mohl žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do výše 135 000 Kč. Výše sjednaného úroku činila 10 Kč za každých 500 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti. Den splatnosti je poslední den sjednaného bezúročného období, přičemž v kalendářním roce je dvanáct takových pravidelných dnů splatnosti. Z přehledu splátek úvěru, výpisu z kartového účtu, obratové historie karty a obratové historie úvěru soud zjistil, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a opakovaně nehradil již splatný dluh, proto byl o úhradu upomínán dopisem ze dne 30. 11. 2021. Protože na upomínku žalovaný nereagoval, vypověděla žalobkyně úvěrovou smlouvu dopisem ze dne 7. 12. 2021. Dopisem ze dne 12. 1. 2022 bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka za žalovaným v celkové výši 146 086,15 Kč byla převedena na evidenční účet pohledávek. Dne 26. 8. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Ke dni 26. 9. 2022 sestával dluh žalovaného z jistiny ve výši 134 653,65 Kč, úroku ve výši 22 510,67 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 7 796,35 Kč (8,5 % ročně). Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr až do výše 135 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržovat sjednané podmínky, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení s úhradou dluhu. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úroky z úvěru, jakož i na úroky z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 987 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 387 Kč a nákladů řízení uplatněných souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jež nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.