13 C 143/2022-24 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému za účelem konsolidace jeho závazků, který mohl být čerpán až do výše 169 400 Kč. S ohledem na své závazky čerpal žalovaný částku 155 318 Kč, zavázal se úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, dohodnuté smluvní podmínky však žalovaný neplnil, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr k [datum] zesplatnil. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum]. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutím v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s obchodními a produktovými podmínkami původního věřitele, výpisu z účtu žalovaného, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne [datum], oznámení o ukončení čerpání ze dne [datum], oznámení banky ze dne [datum], [datum] a oznámením banky o změně splácení poskytnutého úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě mohl žalovaný žádat o poskytnutí úvěru za účelem konsolidace závazků žalovaného vůči původnímu věřiteli. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v 72 pravidelných splátkách se smluvním úrokem 22 % ročně včetně poplatků. [ulice] výše úvěru byla závislá na výši konsolidačních závazků a žalovanému byl bankou poskytnut úvěr ve výši 155 318 Kč, který měl uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 903 Kč, první splátka byla splatná k [datum], každá další k 1. dni příslušného měsíce a poslední splátka byla splatná [datum]. Na základě dohody smluvních stran v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], tj. celkem za 8 měsíců měl žalovaný povolen odklad dohodnutých splátek a splácel pouze částku 1 000 Kč. Dle dohodnuté změny splácení poskytnutého úvěru úroky ve shora uvedeném období nesplácel žalovaný přímo, ale ke dni [datum] byly tyto přičteny k nesplacené jistině úvěru a žalovaný je měl hradit v následujících splátkách ve výši 4 450 Kč počínaje od 18. 11. 2021. Žalovaný však ani tyto splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení se splácením úvěru a původní věřitel úvěr k [datum] zesplatnil, o čemž byl žalovaný informován sdělením z téhož dne. Žalovaná částka proto sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 178 893,67 Kč (původní nesplacená jistina navýšena o úroky ve výši 23 224 Kč), dlužného smluvního úroku v kapitalizované výši 19 929,17 Kč za období od 29. 4. 2022 do 13. 5. 2022, dlužného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 853,52 za shodné období, poplatků 1 000 Kč a dále běžícího úroku z úvěru i úroku z prodlení od 14. 5. 2022 do zaplacení. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k úhradě celé dlužné částky a zároveň jej upozornila na možnost soudního vymáhání dosud nezaplacených částek. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl konsolidační úvěr ve výši 155 318 Kč. Splátky úvěru žalovaný nehradil včas a řádně. Ke dni postoupení pohledávky činila celková dlužná částka 179 893,67 Kč s příslušenstvím, na kterou však žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do jistiny i smluvního úroku a úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 414 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 196 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 179 893,67 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 800 Kč ve výši 5 418 Kč.