15 C 217/2017-39 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 14. 8. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 306 385,44 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] úvěr až do výše 317 000 Kč, přičemž konkrétně žalovaná čerpala ve dnech 1. 6. 2016 až 8. 6. 2016 částku 313 236,84 Kč. Měla splácet pravidelné měsíční splátky úroku ve výši 1 504 Kč a povinnou částku spoření ve výši 941 Kč, vždy nejpozději do posledního pracovního dne v kalendářním měsíci, v němž byla předepsána jejich splatnost. Roční úroková sazba smlouvy byla sjednána ve výši 5,69 % ročně. Vzhledem k tomu, že na majetek žalované bylo zahájeno insolvenční řízení, využil žalobce svého oprávnění požadovat okamžité splacení zůstatku úvěru, když ke dni 5. 5. 2017 došlo k zesplatnění smlouvy. Tato skutečnost byla žalované oznámena výzvou k úhradě ze dne 5. 5. 2017, která byla žalované doručena dne 20. 5. 2017. Ke dni zesplatnění dluhu ze smlouvy činila dlužná částka neuhrazenou jistinu ve výši 306 385, 44 Kč. 2. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] plyne, že byl zjištěn úpadek žalované a soud jí povolil řešení úpadku oddlužením. Řízení v této věci tedy bylo ze zákona přerušeno. K výzvě soudu žalobkyně dne 18. 10. 2017 sdělila, že na podané žalobě přesto trvá. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] je pak zřejmé, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí a výrokem IV. usnesení osvobodil dlužnici (zde žalovanou) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Tento výrok nabyl právní moci dne 22. 2. 2023. 3. Žalobkyně byla vyzvána soudem ke sdělení, zda i přesto trvá na podané žalobě a dále jí byla zaslána výzva k vyjádření podle § 115a o. s. ř., tedy zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. Tato výzva byla žalobkyni doručena dne 23. 5. 2022 a stejná výzva byla doručena již dne 4.5.2023 i žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaná svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve stanovené lhůtě nevyjádřily, soud rozhodl ve věci ve smyslu § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] byla žalovaná osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, a to ve smyslu § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenčního zákona“), neboť dlužnice (zde žalovaná) splnila řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Podle ustanovení § 414 odst. 2 insolvenčního zákona, se toto osvobození vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se dle ust. § 414 odst. 3 insolvenčního zákona vtahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Ze seznamu pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení bylo zjištěno, že pohledávka žalobkyně byla v částce 319 512,57 Kč do insolvenčního řízení přihlášena a ve vztahu k této pohledávce nebyla popřena její pravost, výše ani pořadí. Dlužnice tuto pohledávku zcela uznala a na tuto pohledávku bylo v rámci insolvenčního řízení hrazeno, přičemž dle obsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. 1. 2023 uhradila dlužnice zjištěné pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů v rozsahu celkem 39,18 %. Vzhledem k tomu, že z části byla pohledávka žalobkyně, které se domáhala touto žalobou, uhrazena v rámci insolvenčního řízení (v části 127 007,45 Kč) a ve zbývající části se na tuto pohledávku ve smyslu výroku IV. usnesení č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vztahuje osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, byla žaloba jako celek zamítnuta. Dále nutno konstatovat, že ačkoliv telefonicky sděloval [anonymizováno] [jméno] ze spol. [právnická osoba] dne [datum], že od žalobkyně převzal pohledávku za žalovanou, do dne vyhlášení rozhodnutí v této věci žádné písemné podání ohledně postoupení pohledávky, ani případného právního nástupnictví, soudu nedošlo, a to ani ze strany žalobkyně, ani tvrzeného nového věřitele. Soud tedy nemohl pouhé telefonické oznámení brát na vědomí a rozhodl na základě obsahu spisu. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žalované, ač byla ve věci zcela úspěšná žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.