2 C 238/2023-15 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], před změnou názvu [právnická osoba]) na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 1. 3. 2023 zesplatnil a vyzval jej dopisem z téhož dne k okamžitému zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka za žalovaným celkem částku 313 939,45 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 301 117,97 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, neuhrazeného pojistného ve výši 1 010 Kč a dále z příslušenství, které je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ke dni zesplatnění ve výši 10 811,48 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně jakožto nebankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 325 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit tento úvěr pravidelnými 96 měsíčními splátkami ve výši 5 684 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 23. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byl žalovaný povinen (č. 4 § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 13,49 %. Přímo ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal dne 11. 8. 2021 převodem na účet, který žalovaný uvedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 92 835 Kč, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 1. 3. 2023. Zesplatnění předcházela výzva ze dne 17. 1. 2023, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta 30 dnů k úhradě dlužné částky. O zesplatnění byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 1. 3. 2023. Z předžalobní upomínky ze dne 4. 4. 2023 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu a zároveň byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 1. 12. 2021 má pak soud za prokázané, že ke dni 1. 12. 2021 došlo následkem fúze sloučením k přechodu jmění [právnická osoba] s.r.o. na žalobkyni jako nástupnickou společnost. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty a příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 990,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 126 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 9 580 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 29 640 Kč částkou 6 224,40 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.