2 C 281/2023-16 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, která byla žalované uložena při přepravní kontrole provedené v [obec] dne 6. 12. 2020 na lince trolejbusu 3 veřejné dopravy, dne 8. 12. 2020 na lince trolejbusu 9 veřejné dopravy, dne 9. 12. 2020 na lince trolejbusu 2 veřejné dopravy, dne 10. 12. 2020 na lince trolejbusu 2 veřejné dopravy, dne 12. 12. 2020 na lince autobusu 11 veřejné dopravy, dne 13. 12. 2020 na lince autobusu 21 veřejné dopravy a dne 19. 12. 2020 na lince trolejbusu 3 veřejné dopravy, kde cestovala vždy bez platného jízdního dokladu. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení provedených listinných důkazů, a to konkrétně zápisů o provedených přepravních kontrolách ve spojení s přepravními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, tarifů MHD v [obec] platných od 1. 9. 2018, jakož i z výzev k zaplacení pohledávek, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že žalovaná se přepravovala prostředky veřejné dopravy provozovanými právním předchůdcem žalobkyně, a to v [obec] dne 6. 12. 2020 na lince trolejbusu 3, dne 8. 12. 2020 na lince trolejbusu 9, dne 9. 12. 2020 na lince trolejbusu 2, dne 10. 12. 2020 na lince trolejbusu 2, dne 12. 12. 2020 na lince autobusu 11, dne 13. 12. 2020 na lince autobusu 21 a dne 19. 12. 2020 na lince trolejbusu 3. Na výzvu kontrolora se v žádném z těchto případů neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činí částku 16 Kč a přirážka k jízdnému pak činí 1 500 Kč za každou takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Pohledávku za žalovanou právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala, avšak žalovaná dosud neuhradila ničeho. 4. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dále podle dle ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, který stanoví, že pověřená osoba (tj. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy nebo i jiná osoba pověřená dopravcem linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce) je oprávněná uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, povinnost zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné pro vymáhání přirážky. Výši přirážky stanoví přepravce v přepravních podmínkách a nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Dále rovněž podle ust. § 18a odst. 1 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému. Požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ust. § 1970 o. z. a jejich výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná, neboť žalovaná se jako cestující výše uvedené dny při přepravě na shora uvedených linkách neprokázala platným jízdním dokladem a nárok žalobkyně jako postupníka na zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému je tak zcela v souladu s výše uvedenými právním předpisy, jakož i přepravními podmínkami a tarifem, a tedy po právu. Soud žalobě vyhověl i co do požadovaných úroků z prodlení, neboť nárok na ně vyplývá z uvedených ustanovení a je tedy zcela důvodný. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé), ve výši 150 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 050 Kč částkou 220,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.