2 C 308/2022-24 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách včetně úroku ve výši 15,99 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný úvěr od právního předchůdce žalobkyně čerpal, avšak dostal se do prodlení se splácením úvěru. Původní věřitel proto dopisem ke dni 31. 8. 2020 prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Protože ani po zesplatnění žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, byla částka ve výši 51 999,10 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 47 459,82 Kč, poplatků ve výši 1 909,01 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 2 630,27 Kč následně postoupena na žalobkyni. 2. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami a sazebníkem právního předchůdce žalobkyně, jakož i z výpisu z kreditní karty, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem původního věřitele poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 15,99 % ročně a poplatků minimálními měsíčními splátkami ve stanovené výši. Tento úvěr byl žalovanému poskytnut prostřednictvím kreditní karty. Z výpisu z kreditní karty vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením. Z tohoto výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když z dopisu ze dne 31. 8. 2020 má soud za prokázané, že původní věřitel smlouvu ukončil a prohlásil celý úvěr za splatný k tomuto dni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 51 999,10 Kč složená z nesplacené jistiny ve výši 47 459,82 Kč, poplatků ve výši 1 909,01 Kč včetně splatných smluvních úroků ve výši 2 630,27 Kč byla ke dni 20. 5. 2021 postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Žalovaný ani přes zaslané upomínky dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 3 daného nařízení jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a vyzval jej k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení požadovaného příslušenství ve formě sjednaných úroků, úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a rovněž ve formě nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když se jedná o vzájemný vztah mezi podnikateli. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 153 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 975 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 500 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.