2 C 91/2023-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalované dne [datum] poskytla částku 16 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] s poznámkou k platbě [číslo]. Mezi účastníky sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Požaduje proto vydání majetkového prospěchu žalované z plnění bez právního důvodu, neboť smlouva o poskytnutí předmětné částky mezi účastníky uzavřena nebyla. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to konkrétně z potvrzení o provedené platbě za prokázané, že žalobkyně zaslala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 25 000 Kč s poznámkou k platbě [číslo], které je rodným číslem žalovaného. Ze zprávy [anonymizována tři slova], ze dne 24. 5. 2023 má soud za prokázané, že majitelem účtu, na který žalobkyně zaslala předmětnou částku, je žalovaná. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 8. 2022 má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě úvěru poskytnutého dne [datum], neboť její dluh po sečtení všech nákladů a sankcí v celkové výši 31 405 Kč nebyl dosud uhrazen. Odeslání výzvy k úhradě má soud za prokázané z žalobkyní předloženého podacího lístku. 4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, a dále dle odst. 2 téhož ustanovení, dle kterého se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 1970 o. z. pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci byla žalobkyně v důkazní nouzi ohledně prokázání právního jednání spočívajícího v uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky řízení, na jejíž existenci odkazuje předložená předžalobní výzva k plnění. V řízení však bylo bezpečně prokázáno, že žalobkyně poskytla na výše uvedený bankovní účet žalované peněžní částku ve výši 16 000 Kč. Tvrzení žalobkyně v žalobě, proč byla tato částka žalované zaslána, jsou rozporuplná, neboť na jednu stranu uvádí, že„ uzavřenou smlouvu“ není schopna doložit a na druhou stranu tvrdí„ mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva“. Z provedených důkazů existence smlouvy o úvěru jednoznačně neplyne, žalobkyně výslovně uvedla, že sice probíhala jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak k jejímu zavření nedošlo. V řízení tedy nebyl jednoznačně prokázán smluvní důvod poskytnutí výše uvedené peněžité částky žalobkyní žalovanému, a proto nelze než uzavřít, že se tak stalo plněním bez právního důvodu (§ 2291 odst. 2 o. z.). Žalovaná nevrátila na výzvu žalobkyně majetkový prospěch, který jí byl poskytnut, a jehož právní důvod nebyl v řízení prokázán, tedy nevydala žalobkyni jako ochuzenému, oč se obohatila (§ 2291 odst. 1 o. z.). Z tohoto důvodu jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 000 Kč. Důvodným je i žalobkyní uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení, který je v souladu s výše uvedenými právními předpisy, neboť žalovaná je od doručení výzvy k plnění v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné, po které soud úspěšné žalobkyni výjimečně nepřiznal celou jí vypočtenou a požadovanou náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč, spatřuje v okolnosti, že toliko zaviněním žalobkyně, která nepředložila smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovanou, se žalobkyně domáhá v řízení namísto běžného sporu z nesplaceného spotřebitelského úvěru vydání bezdůvodného obohacení, když žalobkyně sama v žalobě uvádí, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelských úvěrů nebo jejich zprostředkování. Podle názoru soudu by bylo nespravedlivým, aby žalovaná nesla mnohonásobně vyšší náklady řízení pouze z důvodu nízké pečlivosti a nedbalosti žalobkyně při uzavírání smlouvy, která nebyla schopna soudu předložit uzavřenou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s žalovanou. Na základě těchto úvah dospěl k závěru, že v dané věci jsou dány výjimečné okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení nad částku, která by žalobkyni náležela při obvyklém běhu událostí, a přiznal jí proto na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč. Při stanovení této výše náhrady nákladů řízení postupoval soud právě dle výše uvedeného ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) a tato sestává ze zaplaceného soudní poplatku v částce 800 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. AT ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle § 14b odst. 5 AT v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.