2 C 95/2023-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu označeného písmenem„ A“, o velikosti 1+1, v 1. nadzemním podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec], domáhal vůči žalovanému vyklizení ve výroku uvedeného bytu s odůvodněním, že žalovaný byl jeho nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne [datum] s účinností od téhož dne na dobu určitou, a to do 28. 2. 2023. Dopisem ze dne 7. 11. 2022 byl žalovaný žalobcem informován, že nájem nebude prodloužen a byl vyzván k jeho vyklizení do 1. 3. 2023. Žalovaný však byt nevyklidil a nevrátil jej pronajímateli, a to ani následně přes výzvu ze dne 2. 3. 2023. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřil, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z výpisu z katastru nemovitostí pro [katastrální uzemí], [list vlastnictví], za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku par. č. st. 3/1 v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba [adresa], ulice [ulice]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem platnou nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu na dobu určitou do 28. 2. 2023. Z dopisu ze dne 7. 11. 2022 má soud dále za prokázané, že žalobce žalovanému oznámil, že nájem daného bytu nebude prodloužen a že předmětný byt je žalovaný povinen vyklidit do 1. 3. 2023. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 2. 3. 2023 má pak soud za prokázané, že žalovaný byt dobrovolně nevyklidil. 4. Podle ust. § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dále soud věc právně posoudil i dle ust. § 2201 o. z., dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny Dle ust. § 2285 o. z pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 5. V dané věci došlo k platnému skončení nájemního vztahu mezi žalobcem a žalovaným ohledně předmětného bytu, když nájem bytu skočil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Žalovaný tak pozbyl právo k užívání bytu ve vlastnictví žalobce. Protože žalovaný byt žalobce užívá bez jakéhokoli právního důvodu a dosud jej dobrovolně ani přes výzvy žalobce nevyklidil, uložil soud žalovanému tuto povinnost tímto rozsudkem. Lhůta k vyklizení bytu plyne z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 534 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, tj. ve výši 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 uvedené vyhlášky po 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.