4 C 132/2023-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a na ni navazující Smlouvy o úvěru č. [číslo] a Smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Smlouvou č. [číslo] žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč na jeho běžný účet, čímž mu vznikla povinnost částku žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 9,4 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 212 Kč respektive 2 108 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 25. 10. 2022, a to pouze částečně. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni 27. 12. 2022. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 96 266,08 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 7 443,24 Kč. Na základě smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému dále kontokorent až do výše 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím svého běžného účtu. Úrok byl sjednán ve výši 18,9 % ročně. Protože žalovaný porušil své povinnosti, byl kontokorent rovněž ke dni 27. 12. 2022 zesplatněn. K tomuto dni dlužnou částku tvořila nesplacená jistina ve výši 40 000 Kč a nesplacený smluvní úrok ve výši 1 687,71 Kč. V souladu s rámcovou smlouvou a ve spojení s obchodními podmínkami a ceníkem dále žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu poplatku za neomezené zasílání informačních SMS ve výši 25 Kč a nákladů vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tedy dosud dluží žalobkyni celkovou částku ve výši 137 291,08 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k uvedené výzvě nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. 3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], z Dodatků k Rámcové smlouvě o uzavření úvěrové smlouvy č. [číslo] ze dne [datum] a o změně výše pravidelné splátky, z předsmluvních informací a z obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaný vyslovil svůj souhlas, za prokázané, že na základě Rámcové smlouvy došlo mezi účastníky ke zřízení běžného účtu žalovaného. Dne [datum] účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru č. [číslo] (Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě), kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně úroku ve výši 9,4 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 212 Kč. Dodatkem č. 2 k Rámcové smlouvě byla provedena změna výše pravidelné splátky na 2 108 Kč, přičemž první splátka s touto změnou proběhla dne 25. 3. 2019. Z mimořádného výpisu z účtu, přehledu plateb a splátkového kalendáře dále soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni po poskytnutí úvěru splátky pouze do 25. 9. 2022 (splatnost první splátky byla 25. 11. 2018). Na splátku splatnou dne 25. 10. 2022 bylo zaplaceno 24,18 Kč a dále žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 27. 12. 2022 jímž žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Ke dni zesplatnění činil dluh žalovaného na jistině částku 96 266,08 Kč a na úrocích 7 443,24 Kč. 4. Z Dodatku č. 4 k Rámcové smlouvě ze dne [datum] včetně podmínek pro používání kontokorentu má soud dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému kontokorent až do výše 40 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím běžného účtu zřízeného na základě Rámcové smlouvy, a který se zavázal splatit vždy do jednoho roku od prvního čerpání včetně úroku ve výši 18,9 % ročně. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celý kontokorent, avšak nedodržel podmínku obratu na účtu, a proto žalobkyně dopisem ze dne 27. 12. 2022 oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Ke dni 26. 12. 2022 činil dluh žalovaného na jistině částku 40 000 Kč a na úrocích 1 687,71 Kč. 5. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného, přehledu nákladů účelně vynaložených na vymáhání dluhu, ceníku a podmínek pro používání úvěru má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil měsíční poplatek za neomezené zasílání informačních SMS ve výši 25 Kč, když tento poplatek byl žalovanému naúčtován dne 31. 10. 2022. Dále žalobkyně žalovanému dne 14. 11. 2022 a dne 5. 12. 2022 vyúčtovala náklady vynaložené na vymáhání dluhu po 500 Kč, tedy v celkové výši 1 000 Kč v souladu s podmínkami pro používání úvěru. Také k úhradě těchto částek byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 27. 12. 2022. 6. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádě splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a kontokorent až do výše 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, respektive do jednoho roku od prvního čerpání v případě kontokorentu, a to včetně sjednaných smluvních úroků z úvěru, avšak tyto své povinnosti vyplývající z uvedených smluv o úvěru řádně nesplnil, a to ani po zesplatnění úvěrů, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvami právě pro prodlení žalovaného s dohodnutými splátkami. Protože žalovaný žalobkyni dosud nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a neuhradil ani dlužný poplatek a náklady na vymáhání pohledávky, uložil soud žalovanému toto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu sjednaných smluvních úroků, které žalobkyně částečně kapitalizovala a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 052 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 452 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.