4 C 15/2023-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 28 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 840 Kč s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka, která činí celkem 44 260 Kč, byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 28 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady úvěru v pravidelných týdenních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 5 600 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně při trvání smlouvy 60 týdnů), odměna za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a odměna za hotovostní inkaso ve výši 11 600 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 6 140 Kč, ze které byla částka 4 646,64 Kč započtena na úrok a zbývající částka 1 493,36 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy celkem částku 44 260 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobkyně po žalovaném nepožaduje navýšení naúčtované původním věřitelem ve výši 7 250 Kč. Daná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 28 000 Kč, z dlužného úroku ve výši 953,36 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 5 600 Kč a dále z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 706,64 Kč, jak plyne též z předžalobní výzvy a žalobního návrhu. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 24,87 % ročně (z části kapitalizovaný), tj. v nižší sazbě než bylo sjednáno, a úroků z prodlení z dlužné jistiny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 3. 2. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 14. 4. 2022. Soud uzavřenou smlouvu posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni činila celková dlužná částka 44 260 Kč s příslušenstvím, na kterou však již žalovaný do rozhodnutí soudu neuhradil ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do jistiny úvěru, zůstatku dlužných částek na souhrnném poplatku, smluvního úroku i úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 949 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 771 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.